Adaptace divokého psa na rodinný život: kde začít?

Rozhodli jste se, že se vaším mazlíčkem stane divoký pes? Musíte se tedy rozhodnout, kde začít s adaptací divokého psa na život v rodině. Jaké by měly být první kroky?

Foto: pexels.com

Jak se připravit na výskyt divokého psa v rodině?

Divoký pes je tedy chycen. co budeme dělat dál?

Nejprve bych důrazně doporučil využít okamžik odchytu (často jsou divocí psi chyceni šipkou s prášky na spaní), aby nasadit psí postroj (postroj, můžete spárovat: postroj + obojek). Při nasazování střeliva dbejte na to, aby byla na psovi dostatečně volná, aby se neodřela (všimněte si, že s největší pravděpodobností se divoké zvíře během následujících dvou týdnů zotaví). Přítomnost střeliva na psovi nám pomůže jej lépe ovládat v procesu rozvoje kontaktu s člověkem a schopnost nasadit munici, když je pes v ospalém stavu, pomůže vyhnout se dalšímu stresu, který bude nutně přítomen při pokusu nasadit obojek nebo postroj psovi, který je v ospalém stavu. bdělý stav. A divoch bude mít v prvních dnech dost stresu.

Mimochodem, když už jsme u stresu: doporučuji během prvních až dvou týdnů po odchytu psovi podávat sedativní kurz k udržení nervového systému. Odchycené divoké zvíře se totiž pro něj ocitá v naprosto stresující situaci: nejen že bylo odchyceno, vytrženo z pro něj srozumitelného prostředí, zbaveno komunikace se členy své smečky (pokud odchycený pes žil ve smečce ), byl uvězněn v podivné místnosti plné pachů, které jsou pro něj dodnes nepochopitelné stvoření, které vnucuje svou komunikaci, postavené podle pro psa nepochopitelných pravidel. A naším úkolem v tomto procesu je stát se pro psa co nejsrozumitelnější, vysvětlit mu, že tento dvounohý vzpřímený není nepřítel, ale přítel.

Foto: af.mil

Upřímně si myslím, že umístit divokého psa do útulku, do řady výběhů s různými psy, kde je psovi věnována minimální lidská pozornost za neustálého střídání lidí, kteří se mu věnují, není nejlepší varianta. Dokonce bych řekl – špatná volba.

Proč? Dezorientované zvíře se pro něj ocitá ve zcela novém prostředí, člověka jako druh nezná, vnímá ho jako pro ni nepochopitelného, ​​nejspíš nebezpečného tvora. Tato stvoření se mění každý den. Přijdou na pár minut a odejdou. Není dostatek času naučit se něco nového v životě psa. Kolem je mnoho různých pachů a zvuků. V důsledku toho se pes ponoří do dlouhodobého stavu stresu – nouze.

A zde vše záleží na každém jednotlivém psovi: Znal jsem útulkové divoké psy, kteří celý den „viseli“ na kleci ve voliéře, štěkali a spěchali na kolemjdoucí, zaplavovali prostor slinami, dusili se neustálým štěkáním. Znala také ty, kteří byli „v depresi“ – ztratili zájem o to, co se děje, odmítali jídlo, leželi celé dny ve svém „domě“, umístěném ve voliéře, aniž by vycházeli ven. Jak víte, takový psychologický stav nepřispívá k touze navázat kontakt s cizím druhem.

Moje zkušenost s divokými psy ukazuje, že „do železa se musí udeřit, dokud je žhavé“, to znamená, že pes musí být ihned po odchycení uveden do práce. 

Necháme-li psa „jít do sebe“, aniž bychom mu pomohli navázat kontakt, hladina kortizolu (stresového hormonu) v krvi psa neustále stoupá, což nakonec o něco dříve nebo o něco později povede k ke zdravotním problémům (častěji se jedná o snížení imunity, dermatologické problémy, problémy s gastrointestinálním traktem a urogenitálním systémem).

Právě na základě všeho, co bylo řečeno, se domnívám, že optimální řešení umístění divokého psa po odchytu je buď voliéra na území soukromého domu, nebo samostatná místnost v domě / bytě.

Foto: af.mil

Proč mluvíme o odlehlém pokoji. Jak pes vnímá současnou situaci, jsem již zmínil: na začátku nové etapy svého života je všude a všude obklopen zdroji stresu. Stejně jako člověk potřebuje po náročném dni pauzu, tak i pes. Ano, psa musíme člověku představovat každý den, ale všeho je dobré s mírou – je potřeba si od člověka také odpočinout. Právě tuto možnost relaxovat v klidu a pohodě, možnost zůstat sám, pes pobytem v uzavřeném výběhu nebo místnosti získá.

Samozřejmě je lepší dát psovi pokoj v obývacím pokoji: vždyť i když je sama, slyší zvuky domova, zvyká si na hlasové modulace člověka, na zvuk jeho kroků, má možnost čichat a zvykat si na vůně domova.

„Kapka opotřebuje kámen,“ víš. Čím více pes začne chápat strukturu lidského světa a společnosti, tím klidnější bude.. Čím více předvídatelnosti, tím více porozumění tomu, co se stane v příštím okamžiku, tím více sebevědomí a klidnějšího přístupu.

Zároveň, pokud to chování psa dovolí vezmi ji na vodítko a vezmi venVřele doporučuji, abyste hned začali brát svého psa na dlouhé procházky, aniž byste ho nechali „uvíznout ve své komfortní zóně“. Existuje takové riziko: pes, který vnímá místnost, ve které se nachází a ve které je mu vše jasné, jako bezpečnostní základna, odmítá jít ven. V tomto případě si postupem času s téměř 80% jistotou pořídíme divokého psa, který nechce chodit ven. Ano, ano, divoký pes, který se bojí ulice – i to se stává. Ale dovolte mi, abych vás hned uklidnil: toto je také ošetřeno.

Ve skutečnosti většina divokých psů zůstává v prvních dnech v takovém stavu strachu z člověka, že může být nebezpečné vzít psa na vodítko a vyvenčit ho: pes může zaútočit na tzv. agresi strachu z strach.

Jak vybavit místo pro divokého psa?

Je důležité správně připravit místo pro divokého psa.

Vycházíme z toho, že člověk je v této fázi pro psa cizí a nepochopitelný druh, cizí je i místnost, ve které se nachází. Pokud bychom dali psovi na výběr, v této fázi by se rád vrátil do svého obvyklého prostředí. Zatím je ve vězení. A v tomto nepřátelském prostředí musíme vytvořit místo klidu.

Doporučuji umístit na protější stěnu od dveří, lépe diagonálně od dveří. V tomto případě, pokud pes ještě není připraven setkat se s osobou, má možnost se dostat pryč od komunikace podél zdí. Ani v tomto případě se v místnosti pro psa náhle neobjevíme – ona vidí otevírající se dveře a vzhled člověka. A takové uspořádání místa nám umožňuje přistupovat ke psovi nikoli po přímce, kterou pes vnímá jako hrozbu, ale smířlivým obloukem.

Váš vlastní koutek naznačuje přítomnost postele a domu. Potřebujeme dům jako mezistupeň adaptace: dům je téměř díra, ve které se můžete schovat. A ne, podle mě je dům lepší než stůl. Ano, stůl. Ne psí bouda, ne uzavřený domek, ne nosič ani klec, ale stůl.

Uzavřené domy, klece, nosiče – to vše je úžasné, ale… často „vcucnou“ svého obyvatele: psa, který se vyhýbá kontaktu s člověkem (a to je téměř každý divoký pes na začátku své adaptační dráhy), velmi rychle pochopí že je v domě ve spáse. Dům vytváří pocit naprostého bezpečí a když se z něj pokusíte dostat psa, s největší pravděpodobností se bude bránit – nemá kam utéct, ocitne se uvězněná ve vlastním domě a natahuje se k ní příšerná ruka. . Ale všichni víme, že dům je zóna bez zásahů, že?

A ještě stůl! protože zpočátku může být umístěn v rohu místnosti, podepřený na třetí straně křeslem, například. Vytváříme tedy třístěnný dům: dvě stěny a křeslo. Zároveň necháme jednu z dlouhých stran stolu otevřenou, aby pes musel člověka následovat, prohlížet si ho ze všech stran, aby ho pes nemohl nechat „hluboko do díry“.

Obzvláště plaché psy prvních pár dní lze pověsit shora a ubrus tak, aby okraje trochu (ale jen trochu) visely z pracovní desky – spusťte žaluzie.

Naším úkolem při práci se psem je neustále ho vyvádět z komfortní zóny směrem ke „světlé budoucnosti“, ale dělejte to jemně a postupně., bez vynucování událostí a aniž bychom zacházeli příliš daleko. 

Foto: www.pxhere.com

Postupem času (obvykle to trvá 2 – 3 dny) lze třetí stěnu (krátkou) odstranit a stůl tak zůstane v rohu místnosti. V našem domě tak zůstávají dvě stěny: otevíráme pejskovi stále více možností, jak kontaktovat svět a člověka, který v tomto světě žije. Obvykle v této fázi vstupujeme a nalezení osoby v těsné blízkosti domuve kterém se pes nachází.

Poté stůl oddálíme od stěny takovým způsobem, že nechat jednu zeď v domě (na dlouhé straně).

Jak začít krotit divokého psa?

Další důležitý, dle mého názoru, moment: vřele doporučuji, abyste se nejprve zabývali psem jeden muž. Ne celá rodina, ale jeden člověk, ideálně žena.

Výzkum provedený v útulcích po celém světě ukazuje, že psi se rychleji přizpůsobují ženským hlasům, melodičnosti, se kterou ženy často mluví se psy, plynulým pohybům a ženským dotekům.

Foto: af.mil

Proč stejná osoba? Pamatujete si, už jsme si řekli, že člověk v této fázi práce je psem vnímán jako cizí, nepochopitelný druh, jakýsi podivný mimozemšťan. My sami by při setkání s mimozemšťany bylo snazší a ne tak děsivé studovat jednoho zástupce skupiny, než být obklopeni několika tvory, z nichž každý se podivně pohybuje, zkoumá nás a vydává zvuky, jejichž význam můžeme jen hádat. 

Psa nejprve seznamujeme s jedním zástupcem lidského druhu, učíme ho, že tento zvláštní tvor je naprosto mírumilovný a nenese zlo a bolest. Pak vysvětlíme, že lidí je hodně, vypadají jinak, ale není třeba se jich bát, i když jsou vousatí.