Agrese: Varovné signály

 Majitelé psů se někdy potýkají s problémy s chováním. A největší problém s chováním je kousání. A nejčastěji koušou domácí psi – a koušou hlavně buď děti, se kterými žijí v jedné rodině, nebo děti známých.

Ale obvinění psů z nevyzpytatelnosti, mírně řečeno, nejsou úplně fér. Protože psi sdělují své záměry v nejistých termínech. Mnoha problémům se lze vyhnout, pokud budete věnovat větší pozornost blahu svého psa. Ostatně kousnutí pro většinu našich mazlíčků je již extrémním opatřením, když jiné komunikační prostředky selhaly. Jak se můžete vyhnout agresi psů? Existuje 10 fází „posledního čínského varování“ psa. Každý majitel psa by je měl umět rozlišit a zastavit se včas. 

Agrese: Varovné signály

1. Pes zívá, zavře oči, olizuje si nos. To je známka nepohodlí.
2. Domácí mazlíček odvrací hlavu.
3. Čtyřnohý přítel se k vám otočí zády.
4. Pes se snaží utéct. Každý (zejména děti!) se musí naučit respektovat právo psa „nechat mě na pokoji“. A nepronásledujte to, a ještě více – nezažeňte to do kouta v doslovném slova smyslu.
5. Pokud se situace nijak nezlepší, pes zploští uši.
6. Pak stiskne ocas, stáhne se.
7. Leží na boku s nataženýma nohama. Mnozí mylně berou toto držení těla jako výraz potěšení, to je nebezpečný klam. Potěšení a požadavek lásky a náklonnosti je, když pes odhaluje své bříško. Póza natažená na boku – naléhavá prosba: „Prosím, nech mě na pokoji!“
8. Pes svraští nos, šklebí se, ukazuje zuby, dívá se mu do očí – to je přímá hrozba.
9. Pes zavrčí. Toto je již červená zóna, nebezpečí je blízko, ale zatímco se pes stále snaží komunikovat. Vrčení není vždy známkou snahy ovládnout. Pes ptá se nech ji konečně na pokoji. A nemůžeš být za to potrestán. Pokud to, co děláte, není otázkou života a smrti, přestaňte to dělat a nechte psa utéct.
10. Pokud je člověk k žádostem stále hluchý, je pes nucen použít poslední zbraň – použít zuby.

Pes využívá všechny signály, které má k dispozici. Naším úkolem je umět je rozpoznat.

 Malí psi (ač se to může zdát divné) často přecházejí na kousání mnohem rychleji než psi velcí. Dokážou rychle přejít ve všech fázích k vrčení. A pro to existuje vysvětlení. Děje se tak proto, že ti malí jsou nejčastěji smutnou zkušeností přesvědčeni, že všechny předběžné fáze komunikace jsou nesmyslné. Pokud totiž německý ovčák nebo rotvajler na sebe vezme hrozivý pohled, většina lidí pravděpodobně nebude řádit. Lapdog nebo Yorkie je spíše zábavný a dojemný: oh, podívej, jaké kouzlo, chce vypadat velký a odvážný! Hurááá!

Závěr je jednoduchý: abyste se vyhnuli kousnutí, musíte se naučit (a naučit děti) rozumět psí řeči (učí se rozumět té naší) a respektovat je, psy, hranice.