Náprava problematického chování psa

O problematickém chování psa majitel zpravidla mluví, pokud se pes chová tak, že se mu nelíbí. Často se člověk upřímně snaží pochopit důvod a najít přístup, ale nedaří se mu to. Na chování psa se však dá nahlížet i z jiného úhlu pohledu.

Vlastnosti chování psa

Jakékoli chování, včetně chování psa (a dokonce i problematického), je způsob, jak se vyrovnat s „výzvami“ prostředí. Živá bytost se například v případě nebezpečí snaží uniknout, a pokud je jí zima, hledá zdroj tepla. To znamená, že se snaží nejen existovat, ale nějak se přizpůsobit tomu, co nelze změnit změnou jeho chování.

Pes se nemůže chovat „dobře“ ani „špatně“ – pouze reaguje na podmínky, ve kterých se nachází, jak nejlépe umí. A tuto adaptaci, kterou majitelé nazývají problematické chování psů, lze rozdělit na 2 typy:

• Pes vykazuje normální druhově typické chování (charakteristické pro psa jako biologickou bytost), ale toto chování je doma nepříjemné. Pes například krade jídlo ze stolu nebo hlasitě štěká při každém cizím zvuku.
• Pes se nemůže chovat normálně, protože žije v abnormálních podmínkách. Například v těsné blízkosti (pokud je držena v prázdném prostoru bez dodatečné stimulace) se může vyvinout obsedantní motorický stereotyp. 

První případ není problém psa, ale mohl by to být problém majitele. V druhém případě si majitel nemusí všimnout problému (věci jsou neporušené, ale to, že pes běhá v kruzích, mu nevadí), ale pes má problémy, a to vážné.

Obecně lze chování psů rozdělit na 2 typy:

1. Vrozené chování psa:

• Reakce na klíčový podnět, který spustí vzorec chování již zabudovaný do psa (například upuštěný míček vyvolá reakci myši na skok). Bez podnětu k této reakci nedochází.
• Mutace, které mohou způsobit problémy s chováním, jako jsou nemoci (jako dobrmanské stereotypy) nebo hormonální změny (včetně domestikace obecně, kdy se pes v domě nechová jako vlk).

2. Naučené chování psa:

• Socializace (dávat štěněti klíčové podněty ve správný čas). Existuje názor, že socializovat dospělého psa je možné. Je to klam. Socializace jsou v užším slova smyslu určitá období v dětství, kdy je paměť obzvláště citlivá a štěně se může více „chytit“, rozvíjet určité komplexy chování a reagovat na klíčové podněty. I když existují způsoby, jak mírně obnovit citlivost paměti a vrátit zdánlivou možnost socializace. Ale nelze to nazvat socializací v plném slova smyslu.
• Učení se. Pes možná sám přišel na dobrá řešení, která se majiteli nemusí zdát tak dobrá (skvělé je například krást jídlo ze stolu). Nežádoucí chování může posilovat i člověk: pokud například pes štěkáním dosáhl svého cíle, člověk mu věnoval pozornost, pak je pravděpodobné, že bude i nadále štěkat, aby získal pozornost.

Vrozené a získané chování se může překrývat.

Je třeba vzít v úvahu vrozené vlastnosti psů. Ve skutečnosti je cílem kompetentního výběru vytvořit psa, který bude dobrý ve své práci s minimálním dopadem na člověka. Pokud se ale pes dostane na špatné místo, je to smutné. Pokud se například k agility dostane labrador, jehož předci byli vybráni a vycvičeni jako průvodci nevidomých, je nepravděpodobné, že uspěje.

Metody nápravy chování psa

Bohužel většina majitelů na otázku, jaké metody nápravy chování psů zná, první věc, kterou pojmenuje, je trest. Tento způsob nápravy chování psa však zdaleka není nejúčinnější.

Trest jako metoda k nápravě problematického chování psa: Proč to nefunguje

Za prvé, trest jako metoda nápravy problémového chování u psů má velmi omezený dopad. Možná to přiměje psa, aby přestal žvýkat vaši bačkoru, ale na motivaci to nemá žádný vliv: touha něco žvýkat u psa nezmizí a prostě bude hledat jiný předmět nebo čekat na chvíli, kdy ho neuvidíte.

Kromě toho má trest jako metoda nápravy problémového chování u psů mnoho vedlejších účinků:

• Agrese.
• Uniknout.
• nedůvěra k majiteli.
• Přesměrovaná agrese.
• Ignorování majitele.

Tyto reakce psa zase vyvolají nespokojenost majitele a touhu mazlíčka potrestat a kruh se uzavírá.

Hlavní nevýhodou trestu jako metody nápravy chování psa je to, že psovi nenabízíme alternativu, což znamená, že požadované chování nemůžeme posílit.

Co dělá specialista na chování psů?

Pokud se majitel potýká s problematickým chováním psa, může vyhledat pomoc odborníka na nápravu chování psa.

Specialista na chování psů ví, že každý pes je nejen jedinečný a má své vlastní vlastnosti, ale že majitelé nejsou stejní. Každá konzultace je tedy také individuální. Existují však obecné trendy v tom, jak specialista na korekci chování psů vede konzultace.

• Nejprve jsou rozebrány podmínky držení psa. Aby se pes choval normálně, musí mít alespoň minimální pohodlí. A především specialista na nápravu psího chování radí se změnou podmínek psa.
• Vytvářejí se podmínky, ve kterých se problémové chování psa neprojeví (používání humánních kontrol, veterinárních léků nebo vytváření rituálů).
• Vytvářejí se podmínky, ve kterých může dojít k požadovanému chování.
• Vytváří se rovnováha mezi ovladatelností a rozmanitostí prostředí, ve kterém pes žije.