Každý z nás sní o tom, že bude mít nablízku spolehlivého a oddaného přítele, který by neuměl zradit, oklamat. Mám štěstí, mám přátele a dobrou rodinu. V této rodině jsme bez přemýšlení v roce 2008 adoptovali psa a pojmenovali ho Manya.
Obecně si toto jméno vybrala pro sebe. V roce 2008 měla moje sestra praxi v ulici Gursky (každý z nás tuto ulici zná), bylo k nim přivezeno 5měsíční štěně (holka). Zavolala mi sestra a zeptala se, jestli chci psa. Bez přemýšlení jsem řekl ano. Mnohým nepomůžu (i když jsem je vždy krmil – zvířata bez domova), ale jedno se dá zachránit. Když jsem viděl ty oči, bylo mi vše jasné: toto je můj pes, člen naší rodiny. Začali jsme vypisovat jména, jméno Manya se jí líbilo, hned byla veselejší, ocásek běžel. Je nám už 9 let, známe všechny týmy. Manya je velmi chytrý a milý pes, ráda chodí do zverimexu pro „svačiny“. Zpočátku to bylo těžké: posbírali jsme všechno, co se špatně povalovalo na ulici. Byli plachí. Snědl čalounění pohovky. Ale teď jsme všichni šťastní, mám milou, sympatickou Manyu, mám ji moc ráda. Milí čtenáři, pokud jste single a máte sílu vychovat psa nebo kočku, vezměte si zvíře pro sebe! Okamžitě se stanete laskavější a zodpovědnější. Těm, kteří si troufnou, mohu popřát hodně štěstí a trpělivosti. Fotografie pořídila Tatyana Prokopchik speciálně pro projekt „Dvě nohy, čtyři tlapky, jedno srdce“.