Gecko Toki

Každý člověk, dokonce i dítě, alespoň jednou slyšel o gekonech. Ano, alespoň o jejich schopnosti běhat po stropě! A v poslední době mnoho lidí létá odpočívat do Thajska, Malajsie, Indonésie, Indie, Vietnamu a dalších zemí jihovýchodní Asie. Toto území je rodištěm gekonů Toki, kde je docela snadné se s nimi setkat, nebo spíše sami často navštěvují domy lidí, kde si pochutnávají na hmyzu, který se hrne ke světlu. Co je tam k vidění, můžete je i slyšet! Ano, ano, tato ještěrka má hlas (u plazů spíše vzácný). Večer a v noci gekonští samci, nahrazující ptáky, naplňují vzduch hlasitým výkřikem, který trochu připomíná krákání a periodické výkřiky „to-ki“ (což v překladu z jazyka gekonů znamená, že území je již obsazeno, nečeká na cizí lidi, ledaže by samice byla šťastná). Odtud, jak víte, tato ještěrka dostala své jméno.

Gekoni toki si získali pozornost teraristů pro svůj zajímavý vzhled, jasnou barvu, nenáročnost a dobrou plodnost. Nyní jsou aktivně chovány v zajetí. V zásadě je tělo natřeno šedomodrou barvou, na které jsou oranžové, bílé, červenohnědé skvrny. Samci jsou větší a jasnější než samice. Na délku mohou gekoni dorůst až 25-30 a dokonce až 35 cm.

Zajímavé jsou i velké oči těchto plazů, zornice v nich je svislá, na světle zcela zúžená, ve tmě se rozšiřující. Neexistují žádná pohyblivá oční víčka a zároveň si gekoni pravidelně myjí oči a olizují dlouhým jazykem.

Díky mikroskopickým háčkovým chloupkům na „podrážkách“ nohou jsou opravdu schopni běhat po absolutně rovných vertikálních površích (jako jsou leštěné kameny, sklo).

Pro chov v zajetí je vhodné vertikální terárium (cca 40x40x60 na jedince). V přírodě se jedná o přísně teritoriální zvířata, takže chovat dva samce je velmi nebezpečné. Ve skupině může být jeden samec s několika samicemi.

Svislé stěny terária je lepší ozdobit kůrou, po které budou běhat. Uvnitř by mělo být velké množství větví, háčků, rostlin a úkrytů. Pro zbytek těchto nočních zvířat jsou během dne potřeba úkryty. Větve a rostliny by měly být dostatečně pevné, aby unesly váhu plaza. Jako živé rostliny se dobře hodí fíkusy, monstery, bromélie. Živé rostliny přispívají kromě estetické a popínavé funkce také k udržení vysoké vzdušné vlhkosti. Vzhledem k tomu, že tato zvířata pocházejí z tropických pralesů, vlhkost by měla být udržována na úrovni asi 70-80%. K tomu je potřeba terárium pravidelně rosit a jako zeminu zvolit substrát zadržující vlhkost, jako je jemná stromová kůra, kokosové vločky nebo sphagnum mech. Gekoni navíc nejčastěji používají jako nápoj vodu, po postřiku ji olíznou z listů a stěn.

Důležité je také udržovat optimální teplotní podmínky. U gekonů, stejně jako u jiných plazů, trávení potravy, metabolismus závisí na zahřívání těla z vnějších zdrojů tepla.

Přes den by se teplota měla držet na úrovni 27-32 stupňů, v nejteplejším koutě může vystoupat až na 40 ºC. Ale zároveň by měl být zdroj tepla pro gekončíka mimo dosah, v nějaké vzdálenosti (pokud je to lampa, tak by to mělo být 25-30 cm k nejbližšímu bodu, kde gekončík může být), aby způsobit popálení. V noci může teplota klesnout na 20-25 stupňů.

U nočních plazů není UV lampa nutná. Ale pro zajištění proti křivici a pokud jsou v teráriu živé rostliny, můžete dát lampu s úrovní UVB 2.0 nebo 5.0.

V přírodě gekoni jedí hmyz, ale mohou také jíst ptačí vejce, malé hlodavce, kuřata a ještěrky. Doma budou jako hlavní strava nejlepší volbou cvrčci, můžete dát i šváby, zoofoba a občas si dopřát novorozené myši. Do stravy je ale nutné přidat vitamínové a minerální doplňky pro plazy s obsahem vápníku, vitamínů, zejména A a D3. Převazy jsou převážně ve formě prášku, ve kterém se jídlo před podáním srazí.

Ale existují určité potíže s chovem těchto zvířat. První je spojena s výkonnými čelistmi s řadou ostrých malých zubů, které jsou kombinovány s poměrně agresivním charakterem. Dokážou, jako pitbulové, chytit za prst posedlého nebo nedbalého hosta a nepustit ho po velmi dlouhou dobu. Jejich kousnutí je bolestivé a může způsobit zranění. Proto by měly být v případě potřeby odebírány ze strany zad, přičemž hlavu fixují prsty v oblasti krku. Druhým problémem je jejich jemná kůže (opak jejich hrubé povahy), která se při špatném zacházení a nešikovné fixaci může snadno poranit, spolu s tím mohou spadnout ocas. Ocas se zotaví, ale bude poněkud bledší než předtím a méně krásný.

Je nutné pečlivě sledovat línání domácího mazlíčka, při nedostatečné vlhkosti nebo jiných chybách v chovu, zdravotních problémech ještěrky nelínají úplně, ale po „kouscích“. Stará, neoddělená kůže musí být namočená a pečlivě odstraněna a samozřejmě zjistit, co k takovému porušení vedlo.

Takže, abyste si zachovali tokiho gekona, potřebujete:

1. Prostorné vertikální terárium se spoustou větví, rostlin a úkrytů.
2. Zemina – kokos, sphagnum.
3. Vlhkost 70-80%.
4. Teplota přes den 27-32 stupňů, v noci 20-25.
5. Pravidelný postřik.
6. Potrava: cvrčci, švábi.
7. Vitamínové a minerální doplňky pro plazy.
8. Chov samostatně nebo ve skupinách samce a několika samic.
9. Pozornost, přesnost při jednání se zvířaty.

Nemůžeš:

1. Udržujte několik samců pohromadě.
2. Chovejte v těsném teráriu, bez úkrytů a větví.
3. Nerespektujte teplotní a vlhkostní podmínky.
4. Krmte rostlinnou potravou.
5. Je nedbalé chytit gekona a ohrozit tak své zdraví i zdraví ještěrky.