Křeček kobylka alias štír

Křeček je pro drtivou většinu lidí neškodné a roztomilé stvoření, které dokáže ublížit jen sobě. V jihozápadních státech Spojených států amerických a také v sousedních oblastech Mexika však žije unikátní druh tohoto hlodavce – křeček kobylka, známý také jako štír.

Hlodavec se od svých příbuzných liší tím, že je to predátor a je schopen bez újmy snášet účinky jednoho z nejsilnějších jedů na zemi – jedu amerického stromového štíra, jehož kousnutí je smrtelné i pro člověka.

Křeček se navíc vůbec nebojí bolesti, unikátní fyziologická mutace jednoho z proteinů mu umožňuje v případě potřeby bolest jednoduše zablokovat a použít nejsilnější štíří jed jako injekci adrenalinu. Na křečka kobylky má štíří jed povzbuzující účinek jako šálek dobře uvařeného espressa.

Funkce

Křeček kobylkový je druh hlodavců z podčeledi křečků. Délka jeho těla nepřesahuje 8-14 cm, z toho 1/4 je délka ocasu. Hmota je také malá – pouze 50 – 70 g. Křeček je oproti běžné myši tlustší a má kratší ocas. Srst je červeno-žlutá a špička ocasu je bílá, na předních tlapkách jsou pouze 4 prsty a na zadních nohách 5.

Ve volné přírodě se v závislosti na stanovišti vyskytují pouze 3 druhy tohoto hlodavce:

1. jižní (Onychomys arenicola);
2. severní (Onychomys leucogaster);
3. Křeček Mirsna (Onychomys arenicola).

Život

Křeček kobylka je dravec, který nejraději požírá nejen hmyz, ale i podobné tvory. Tento druh hlodavců se také vyznačuje kanibalismem, ale pouze v případě, že v okolí prostě nezbývá jiná potrava.

Tento bezcitný zabiják je převážně noční a živí se kobylkami, hlodavci, krysami a jedovatými členovci štíry.

Hbitý malý hlodavec je lepší než jeho silnější a větší protějšky. Často se velké exempláře divokých krys a obyčejných polních myší stávají kořistí křečka kobylky. Své druhé jméno získal právě proto, že na rozdíl od všech ostatních tvorů v jeho prostředí je schopen bojovat i s tak hrozivým a nebezpečným protivníkem, jakým je stromový štír, jehož jed je pro křečka neškodný.

Křeček přitom v urputném boji dostává od členovce mnoho silných vpichů a kousnutí, ale zároveň snáší jakoukoliv bolest. Křečci štíři jsou samotáři, neloví ve skupině a jen výjimečně se dokážou sejít k lovu velké skupiny štírů, nebo si v období páření vybrat partnera.

Rozmnožování

Hnízdní období křečků kobylkových se shoduje s obdobím rozmnožování všech hlodavců v jejich prostředí. Na rozdíl od lidí a některých jiných savců sexuální intimita u křečků nedává žádné potěšení a je čistě reprodukční funkcí.

Ve vrhu bývá od 3 do 6-8 mláďat, která jsou v prvních dnech života zvláště zranitelná vůči vnějšímu ohrožení a potřebují pomoc rodičů a pravidelnou výživu.

Novorození křečci se v zajetí velmi rychle osvojí a přijdou na to, jak zaútočit na oběť i bez vedení rodičů – jejich instinkty jsou tak vyvinuté.

Doba zrání trvá 3-6 týdnů, poté se křečci osamostatní a již nepotřebují rodiče.

Agresivita je dědičný rys, je typická pro jedince vychovávané dvěma rodiči. Takoví potomci častěji útočí na jiné myši a loví agresivněji jakoukoli jinou kořist než mláďata odchovaná samotnou matkou.

Postupně, dospívání, se teenageři starají o své bydlení. Křečci štíři si však vůbec nehrabou vlastní hnízda, ale odebírají je jiným hlodavcům, často je zabijí nebo vyženou, pokud se jim podaří utéct.

Vytí v noci

Vytí křečka je opravdu úžasný jev zachycený na videokameru.

Křeček kobylka vyje na jasný měsíc jako vlk, což vypadá velmi děsivě, ale pokud ho zároveň nesledujete, možná si myslíte, že je to jen píseň nějakého nočního ptáka.

Mírně zvednou hlavu, stojí výš na otevřeném prostranství, mírně otevřou ústa a na velmi krátkou dobu – pouze 1 – 3 sekundy – vydávají vysokofrekvenční pískání.

Takové vytí je formou komunikace a hovoru mezi různými rodinami v lokalitě.

Tajemství odolnosti proti jedu

Křečci kobylí se stali objektem podrobného studia amerických vědců v roce 2013. Autor studie Ashley Rove provedl řadu zajímavých experimentů, po kterých byly objeveny nové, dříve neznámé vlastnosti a rysy tohoto unikátního hlodavce.

V laboratorních podmínkách byla experimentálním křečkům aplikována smrtelná dávka jedu stromového štíra pro hlodavce. Pro čistotu pokusu byl jed zaveden i běžným laboratorním hlodavcům.

Po 5-7 minutách všechny laboratorní myši uhynuly a hlodavci kobylky byli po krátké době zotavení a olizování ran získaných injekční stříkačkou plní síly a nepociťovali žádné nepohodlí a bolest.

V další fázi výzkumu dostali hlodavci dávku formalínu, nejsilnějšího jedu. Obyčejné myši se téměř okamžitě začaly svíjet bolestí a křečci ani okem nemrkli.

Vědci se začali zajímat – jsou tito křečci odolní absolutně všem jedům? Výzkum pokračoval a po sérii experimentů a studiu fyziologie těchto tvorů byly odhaleny některé specifické rysy hlodavců.

Jed, který se dostal do těla křečka, se nemísí s krví, ale téměř okamžitě vstupuje do sodíkových kanálů nervových buněk, kterými se šíří po těle a vysílá do mozku signály o nejsilnějším pocitu bolesti.

Bolest, kterou hlodavci obdrží, je tak silná, že speciální kanál blokuje tok sodíku v těle, čímž se nejsilnější jed promění v lék proti bolesti.

Neustálé vystavení jedům vede k tomu, že existuje stabilní mutace membránového proteinu zodpovědného za přenos pocitů bolesti do mozku. Jed se tak přemění na povzbuzující nitrožilní tonikum.

Takové fyziologické projevy jsou poněkud podobné příznakům vrozené necitlivosti (anhidróza), která se u lidí vyskytuje ve vzácných případech a je formou genetické mutace.

Ultimate Predator

Křeček kobylka je tedy nejen prvotřídním zabijákem a nočním lovcem, který je zcela necitlivý na jedy a je schopen snášet těžká poškození, aniž by pociťoval silnou bolest, ale také velmi inteligentní zvíře, které se navíc dobře množí. Schopnosti přežití a lovecké instinkty nám umožňují považovat ho za absolutního predátora, který nemá ve své kategorii obdoby.