Hannoverský

Hannoverský kůň je nejpočetnějším polokrevným plemenem koní na světě. Hannoverský kůň byl vyšlechtěn v Celle (Německo) v 18. století s cílem „oslavovat stát“. Hannoverští koně jsou ve světě uznáváni podle své charakteristické značky – písmene „H“.

Obsah

Historie hannoverského koně
Popis hannoverských koní
Využití hannoverských koní
Slavní hannoverští koně

Historie hannoverského koně

Hannoverští koně se objevili v Německu v 18. století.

Poprvé jsou hannoverští koně zmíněni v souvislosti s bitvou u Poitiers, kde zvítězili nad Saracény. Hannoverští koně té doby byli těžcí vojenští koně, pravděpodobně výsledkem křížení místních koní s orientálními a španělskými plemeny.

Ve stejném 18. století se hannoverští koně změnili. V tomto období se stal králem Velké Británie Jiří I. z rodu Hannoverů a díky němu byli do Anglie přivezeni hannoverští koně a německé klisny se začaly křížit s plnokrevnými jezdeckými hřebci.

Jiří I. se navíc stal zakladatelem státního hřebčína v Celle (Dolní Sasko), kde se chovali velcí koně pro jezdectví a kočáry i pro zemědělské práce. A hannoverští koně byli vylepšeni infuzí krve trakénských koní a dále je křížili s plnokrevnými jezdeckými koňmi.

Výsledkem těchto snah bylo v roce 1888 založení plemenné knihy hannoverského plemene koní. A sami hannoverští koně se stali nejznámějším polokrevným plemenem, které se osvědčilo ve sportu.

Nyní jsou hannoverští koně chováni v čistotě. Výrobci jsou navíc testováni nejen na výdrž, výkon a exteriér, ale také na charakter.

Hannoverští koně byli používáni k vylepšení jiných plemen koní, jako je Braniborský, Macklenburgský a Vestfálský.

V Celle se dodnes nachází nejznámější hannoverský hřebčín. Hannoverští koně se však chovají po celém světě, včetně Jižní a Severní Ameriky, Austrálie a Běloruska (hřebčín v Polochanech).

Na fotografii černý hannoverský kůň. Foto: tasracing.com.au

Popis hannoverských koní

Mnozí věří, že exteriér hannoverského koně se blíží ideálu. Hannoverští koně vypadají velmi podobně jako plnokrevní jezdečtí koně.

Tělo hannoverského koně by nemělo tvořit čtverec, ale obdélník.

Krk je svalnatý, dlouhý, má ladné prohnutí.

Hrudník je hluboký a dobře tvarovaný.

Hřbet je středně dlouhý, bedra hannoverského koně jsou svalnatá a stehna jsou silná.

Nohy s velkými klouby, silné, kopyta mají správný tvar.

Hlava hannoverského koně je střední velikosti, profil rovný, pohled živý.

Kohoutková výška hannoverského koně je od 154 do 168 cm, existují však hannoverští koně s výškou 175 cm.

Obleky hannoverských koní může být libovolná jednobarevná (černá, červená, hnědá atd.). U hannoverských koní se navíc často vyskytují bílé znaky.

Pohyby hannoverského koně jsou krásné a volné, díky čemuž zástupci plemene často vítězí v drezurních soutěžích.

Vzhledem k tomu, že se testuje charakter plemeníků, je povoleno chovat pouze vyvážené koně. Povaha hannoverského koně se tedy nezhoršila: jsou stále klidní, vyrovnaní a rádi spolupracují s člověkem.

Na fotografii: Hannoverský hnědák. Foto: google.ru

Využití hannoverských koní

Hannoverští koně jsou nejoblíbenější sportovní koně na světě. Většina mezinárodních drezurních a parkurových soutěží se neobejde bez zástupců plemene. Hannoverští koně také soutěží v triatlonu.

Na fotografii šedý hannoverský kůň. Foto: petguide.com

Slavní hannoverští koně

První sláva „překonala“ hannoverské koně v roce 1913 – klisna jménem Pepita získala prémii 9000 marek.

V roce 1928 získal hannoverský kůň Draufanger olympijské zlato v drezuře.

Nejznámějším hannoverským hřebcem je však pravděpodobně Gigolo, kůň Isabelle Werthové. Gigolo opakovaně vyhrál ceny na olympijských hrách, stal se mistrem Evropy. V 17 letech odešel Gigolo do důchodu a žil až do věku 26 let.