Veselé příběhy o tom, jak psi našli domov

Christine Barber se nechystala adoptovat malé štěně z útulku. S manželem Brianem pracují na plný úvazek a mají dva syny. Před dvěma lety jim ale bígl Lucky zemřel na rakovinu a pes jim moc chyběl. A tak se s mnoha šťastnými příběhy o adopci a záchraně dospělých psů rozhodli najít si pro sebe nového přítele v místním útulku pro zvířata v Erie v Pensylvánii. Pravidelně tam přicházeli se svými syny, aby zjistili, jak si pořídit psa a zda existuje zvíře vhodné pro jejich rodinu.

"S každým psem, kterého jsme tam viděli, bylo něco špatně," říká Christine. "Někteří neměli rádi děti, jiní měli příliš mnoho energie nebo nevycházeli s jinými psy... vždycky se našlo něco, co se nám nelíbilo." Takže Kristin nebyla příliš optimistická, když jednoho pozdního jara dorazili do útulku ANNA. Ale jakmile byli uvnitř, upoutalo pozornost rodiny štěně s jasnýma očima a kudrnatým ocasem. Christine ve vteřině zjistila, že ho drží v náručí.  

„Přišla ke mně a posadila se mi na klín a vypadalo to, že se cítí jako doma. Jen se ke mně přitulila a sklonila hlavu… takové věci,“ říká. Pejsek, kterému byly pouhé tři měsíce, se objevil v útulku poté, co ji přivezl někdo, kdo se o ni stará…. Byla nemocná a slabá.

„Očividně byla dlouhou dobu bez domova na ulici,“ říká Ruth Thompson, ředitelka útulku. "Byla dehydrovaná a potřebovala léčbu." Zaměstnanci útulku přivedli štěně zpět k životu, sterilizovali ho a – když si pro ni nikdo nepřišel – začali pro ni hledat nový domov. A pak ji našli holiči.

"Něco mi právě cvaklo," říká Kristin. Byla stvořena pro nás. Všichni jsme to věděli." Lucián, jejich pětiletý syn, pojmenoval psa Preclík. Téže noci jela domů s Barbers.

Konečně je rodina opět kompletní

Nyní, jen o pár měsíců později, se příběh o tom, jak Preczel našla svůj domov, uzavřel a ona se stala plnohodnotným členem rodiny. Děti si s ní rády hrají a mazlí se. Kristin manžel, policista, říká, že od té doby, co k nim Preczel přišel, byl méně vystresovaný. A co Christine? Od chvíle, kdy se poprvé setkali, ji štěně neopustilo ani na vteřinu.

„Je ke mně velmi, velmi připoutaná. Pořád mě sleduje,“ říká Kristin. Jen chce být pořád se mnou. Myslím, že je to proto, že byla opuštěné dítě... je jen nervózní, když tu pro mě nemůže být. A taky ji nekonečně miluji." Jedním ze způsobů, jak Preclík projevuje svou trvalou náklonnost, je žvýkání Christineiny boty, kupodivu, vždy vlevo. Podle Kristin nejsou boty ostatních členů rodiny nikdy cílem psa. Ale pak se směje.

„Rozhodla jsem se to vzít jako skvělou výmluvu, abych si neustále kupovala nové boty,“ říká. Kristin přiznává, že adoptovat psa z útulku je velmi riskantní. Ale pro její rodinu to dobře dopadlo a věří, že další příběhy o adopci psa by mohly skončit stejně šťastně pro ty, kteří jsou ochotni se ujmout vedení.

"Dokonalý čas nikdy nepřijde," říká. "Můžeš změnit názor, protože teď není ten správný čas." Ale nikdy na to nebude ideální okamžik. A musíte si pamatovat, že to není o vás, ale o tomto psovi. Sedí v této kleci a jediné, co chtějí, je láska a domov. Takže i když nejste dokonalí, bojíte se a nejste si jisti, pamatujte, že je pro ně rájem být v domově, kde mohou získat lásku a pozornost, kterou potřebují.“

Ale ne všechno je tak růžové

S preclíkem jsou také potíže. Na jedné straně se „dostane úplně do všech problémů,“ říká Christina. Navíc se okamžitě vrhne na jídlo. Tento zvyk může být podle Kristin způsoben tím, že malý pes hladověl, když žila na ulici. Byly to ale jen drobné problémy a ještě méně významné, než Christine a Brian očekávali, když uvažovali o adopci psa z útulku.

„Většina z těchto psů má nějaký druh ‚zavazadla‘,“ říká Christine. Z nějakého důvodu se tomu říká „záchrana“. Musíte být trpěliví. Musíte být laskaví. Musíte pochopit, že jsou to zvířata, která potřebují lásku, trpělivost, vzdělání a čas.“

Ruth Thompson, ředitelka útulku ANNA, říká, že zaměstnanci usilovně pracují na nalezení správné rodiny pro psy, jako je Preczel, aby příběhy o adopci psů měly šťastný konec. Zaměstnanci útulku povzbuzují lidi, aby si před adopcí psa prozkoumali informace o plemeni, připravili svůj domov a ujistili se, že každý, kdo žije v domově, je plně motivován a připraven přijmout domácího mazlíčka.

„Nechcete, aby někdo přišel a vybral si Jack Russell teriéra jen proto, že je malý a roztomilý, a pak se ukáže, že to, co opravdu chtěli, byl líný domácí,“ říká Thompson. "Nebo aby manželka přišla vyzvednout psa, a její manžel si zřejmě myslí, že je to špatný nápad." Vy i my musíme počítat naprosto se vším, jinak pes opět skončí v útulku při hledání jiné rodiny. A je to smutné pro všechny."

Kromě zkoumání informací o plemeni, serióznosti a přípravy svého domova by zájemci o adopci psa z útulku měli mít na paměti následující:

• Budoucnost: Pes může žít mnoho let. Jste připraveni převzít za ni odpovědnost po zbytek jejího života?
• Péče: Máte dostatek času věnovat jí fyzickou aktivitu a pozornost, kterou potřebuje?
• Výdaje: Školení, péče, veterinární služby, jídlo, hračky. To vše vás bude stát pěkný peníz. Můžete si to dovolit?
• Zodpovědnost: Pravidelné návštěvy veterináře, kastrace či kastrace Vašeho psa a také pravidelná preventivní ošetření vč. za očkování zodpovídá odpovědný majitel zvířete. Jste připraveni to vzít na sebe?

Pro Barbers byla odpověď na tyto otázky ano. Kristin říká, že Preclík je ideální pro jejich rodinu. "Vyplnila prázdnotu, o které jsme ani nevěděli, že ji máme," říká Kristin. "Každý den jsme šťastní, že je s námi."