Hierarchie, dominance a agrese u psů

Lidé si velmi často pletou projevy agrese s „dominantností“. A věří, že čím vyšší je hierarchický status tvora, tím častěji vykazuje agresi. Proto ve vztahu se psem nepohrdnou násilnými metodami, navíc jsou hrdí na to, že „rozdrtili pokusy o dominanci“ silou. Souvisí ale hierarchie a dominance s projevy agrese?

Na fotografii: pes projevuje agresi. Foto: pixabay.com

Závisí frekvence projevů agrese na hierarchickém postavení a dominanci?

Vědci provedli mnoho experimentů a zjistili, že frekvence agrese a dominance spolu nijak nesouvisí. 

Agresivita není vůbec ukazatelem hierarchického postavení a není „dominantním“ rysem.

Na rozdíl od dominance, která je vztahovou charakteristikou a proměnlivou charakteristikou, může být frekvence agrese dědičná, protože je částečně závislá na hormonech. 

Četnost projevů agrese může být vyšší nebo nižší v závislosti na historii vztahů ve skupině. Pokud se například neustále mění složení skupiny, budou tam výbuchy agrese pozorovány častěji.

Frekvence projevů agrese může být navíc spojena s pohodou. Pokud například pes pociťuje bolest (včetně nehumánního střeliva) nebo malátnost, může být podrážděný, což znamená, že bude pravděpodobněji reagovat agresivně i na slabé podněty. Ano, pamatuješ si: člověk, který se cítí špatně, není nejpříjemnější konverzátor.

Nejagresivnější tedy může být právě tvor s nejnižším postavením – alespoň kvůli nemoci.