Jak kočky a kočky vidí náš svět

Vlastnosti vidění koček

Oči kočky jsou úžasné samy o sobě. V poměru k velikosti těla našich kníratých a vrnících mazlíčků jsou velmi velcí a díky konvexnímu tvaru poskytují výhled až 270 stupňů, který přesahuje lidský práh. Barva očí u různých plemen není stejná, liší se od zlatavě světlé po tmavě zelenou. Existují kočky s modrýma očima, například barmské.

Kromě úžasné schopnosti zorniček se rozšiřovat a stahovat v závislosti na síle světelného toku, který současně odráží náladu a pocity našeho chlupatého mazlíčka, je působivá i přítomnost třetího víčka v kočičím oku. Hraje ochrannou roli, chrání zrakový orgán před vysycháním, cizími tělesy a možným poškozením. To je zvláště důležité pro dravé zástupce rodiny koček, kteří se v procesu lovu prodívají různými houštinami. Aby bylo vidět třetí víčko, není vůbec nutné dívat se do očí tygra nebo lva – to je dokonale viditelné i u domácích koček. Stačí chytit domácího mazlíčka v uvolněném stavu s napůl zavřenýma očima.

A přesto, jak kočky vidí náš svět? Bylo vědecky prokázáno, že vidění domácích koček má binokulární typ, který se vyznačuje schopností současně jasně vidět obraz předmětu oběma očima. Děje se tak z důvodu překrývání zkoumaných oblastí určitým způsobem. Tento způsob vizuálního vnímání okolní reality je důležitý nejen pro orientaci v revíru, ale slouží i jako nepostradatelný nástroj při lovu, umožňující přesně určit, kde se kořist nachází. Vlastnosti struktury očí také pomáhají kočce rychle reagovat na pohybující se předměty a především na ty, které se pohybují vodorovně na povrchu.

Vzhledem k umístění očí hluboko v lebce jsou však jejich pohyby omezené, a aby si zvíře mohlo prohlédnout předměty umístěné po stranách, musí otočit krk. Při hraní si s ním můžete často všimnout, jak kočka před skokem vrtí hlavou nahoru a dolů. Takové pohyby mění úhel jejího vidění, což umožňuje přesnější výpočet vzdálenosti ke kořisti. Co se týče stacionárních předmětů, kočky je příliš dobře nevidí. Pomáhá sledovat kořist a nezvyklou stavbu zornice: ta je u koček vertikální (na rozdíl od kulatého člověka), která se v závislosti na množství světla značně rozšiřuje nebo zužuje.

Vidět kočky ve tmě

Není pochyb o tom, že kočky dobře vidí ve tmě. Ale jak dobře? A jsou jejich zrakové orgány schopny v naprosté tmě něco rozlišit?

Schopnost nočního vidění je způsobena zvláštnostmi struktury sítnice u muroků. Je vybavena tyčinkami a čípky, tedy stejnými receptory jako sítnice lidského oka. Existují však i rozdíly. Například kočky mají méně čípků, které jsou zodpovědné za barevné vidění, než tyčinek. A výrazně: 20-25krát. Oči kníratých domácích predátorů jsou přitom vybaveny receptory citlivými na světlo. Je jich hodně, což kočkám umožňuje navigaci za špatných světelných podmínek.

Zadní stěna sítnice je vystlána tapetem, speciální hmotou se zrcadlovými vlastnostmi. Díky němu se světlo dopadající na hole dvakrát odráží. Výsledkem je, že naši chlupatí mazlíčci za špatných světelných podmínek vidí mnohem lépe než člověk – asi 7krát! Jejich vidění za soumraku je ve srovnání s jinými zvířaty velmi dobré. Ve tmě dokonce svítí oči koček, což vyvolává mystické asociace. Tato vlastnost určuje stejné tapetum.

Existuje názor, že kočky vidí i v absolutní tmě, ale vědecký výzkum to nepotvrdil. Při úplné absenci světelných zdrojů nejsou kočky, stejně jako lidé, schopny rozlišovat mezi předměty. Možná proto se kočky cítí v zatemněných místnostech pohodlně? Sledujte je ve tmě a uvidíte, že se perfektně orientují v prostoru, nenarážejí na okolní předměty a úspěšně loví hlodavce.

Jaké barvy vidí kočka?

Dříve se věřilo, že kočky vidí svět černobíle, zcela barvoslepé. Postupem času byl tento stereotyp vyvrácen.

Kočičí vidění samozřejmě není plně barevné, to znamená, že nevnímají okolní realitu v tak jasných barvách jako lidé. Vnímání barev našimi domácími „námořníky“ je poněkud vybledlé, svět vidí jako v oparu. Například barvy jako červená, oranžová a žlutá jsou naprosto k nerozeznání. Dokonale ale vidí zelené, modré a šedé barvy. Přitom rozdíl mezi modrou a azurovou, stejně jako bílou, fialovou a žlutou, není fixován jejich zrakovými orgány.

Objevil se i názor, že kočky jsou schopny rozlišit mnoho odstínů šedi, konkrétně asi 25. Základem pro tuto verzi bylo, že kočky domácí nejčastěji loví myši a krysy, jejichž srst je zbarvena do šedohnědých tónů. Protože bylo prokázáno, že v podmínkách špatného osvětlení si oči koček zachovávají schopnost rozlišovat šedou, lze verzi schopnosti těchto zvířat rozlišit mnoho jejích odstínů považovat za potvrzenou.

Mnohým našim čtenářům se může zdát, že příroda, která kočkám „zbavila“ plnohodnotného barevného vidění v lidském chápání, jejich postoj výrazně „obrala“, zúžila. Tato zvířata ve skutečnosti nepotřebují, aby jejich oči měly takové vlastnosti – už jen proto, že na rozdíl od lidí nemalují obrazy a neskládají poezii. Kočka je dravec, i když domácí, a pro plnohodnotný lov a pohodlný život není potřeba poznávat okolní předměty podle barvy. Pro realizaci loveckého pudu je totiž pro Murka důležité, aby nezmeškal pohyb potenciální kořisti po revíru. A taková „maličkost“, jako je barva srsti, pro realizaci tohoto úkolu nezáleží.

Pokud se chcete dozvědět více o barevné složce kočičího vidění, podívejte se na práci amerického umělce a badatele Nicolaie Lamma. Pomocí fotografických ilustrací se snažil reflektovat, v jakých barvách tito něžní vrnící tvorové vnímají okolní realitu. Mistr vytvořil svá díla se zapojením oftalmologů, felinologů a dalších specialistů, to znamená, že v nich není žádný téměř vědecký gag.

Vidět kočku z dálky

Naše milované kočky, jak se ukazuje, „trpí“ … dalekozrakost, tedy vše, co je před nimi ve vzdálenosti blíže než 50 cm, nerozeznají. Při hře s domácím mazlíčkem proto není potřeba přibližovat hračku příliš k jeho tlamičce. Co se děje přímo před jejich nosem, kočky „vidí“ pomocí čichu a vibris. Vibrissae, specializované smyslové orgány, jsou vousky, chlupy v blízkosti očí („obočí“), na horní a dolní čelisti, snímající okolní prostor. Malé děti, které si hrají s koťaty a dospělými kočkami, někdy tyto důležité útvary stříhají, a tím vlastně připravují své mazlíčky o vidění na blízko.

Mezitím na vzdálenost 1 až 20 metrů (podle některých zdrojů dokonce až 60 m) vidí kočky jasně.

Co vidí kočka v zrcadle a v televizi?

Určitě každý z nás alespoň jednou v životě sledoval, jak se kočky chovají před zrcadlem. Není možné se na to dívat bez smíchu: zvíře, které přitisklo uši, na něj doslova zaútočí, prohne záda a vystrčí kníry. Kočky reagují tak prudce na svůj vlastní odraz a ani si neuvědomují, že vidí samy sebe. Ve skutečnosti se nebojí odrazu jako takového, ale toho, že jej vnímají jako přítomnost jiného živočicha, o kterém informace nejsou přenášeny sluchovými a hmatovými receptory. Jednoduše nedokážou pochopit, jak se to stane, že svého příbuzného vidí před sebou, ale přitom necítí ani jeho pach.

Pokud jde o televizi, většina výzkumníků tvrdí, že naši čtyřnozí přátelé vidí pouze blikání, ale předměty pohybující se na obrazovce je do určité míry stále zajímají. Například kočky rády sledují pořady o zvířatech. Ti, aniž by spustili oči, jako očarovaní, sledují let ptáků, lov tygrů, lvů a dalších kočkovitých šelem. Pokud zvuk vypnete, na kočku to nijak neovlivní, bude se dívat dál. Ale jakmile změníte kanál, vaše kočka ztratí zájem o dění na obrazovce a dokonce opustí místnost. Jak kočky selektivně vidí nebo chápou, že „jejich vlastní“ nebo stejní ptáci (předmět lovu) jsou zobrazováni v televizi, vědci zatím nemohou pochopit.

Jak kočky vidí lidi?

Kočky vidí svého majitele a všechny lidi takové, jací skutečně jsou – podle výšky, postavy, tělesné hmotnosti a tak dále. Pokud nás kníratí mazlíčci vizuálně nevnímají v trochu jiné barvě. Pokud je člověk blízko, kočky špatně rozlišují rysy jeho tváře a řídí se pouze čichem. Pokud je majitel na dálku, pak zvíře vidí pouze obrysy postavy bez podrobných detailů. Někteří zoologové předkládají verzi, že kočky vnímají lidi jako své větší příbuzné, kteří je krmí, starají se o ně a starají se o ně.

Ať je to jak chce, vize domácích koček je jedinečná. Jde o složitý mechanismus, který se vyvíjel dlouhou evoluční cestou. Díky speciální struktuře očí, jejich umístění na obličeji zvířete a schopnosti vidět potenciální kořist i za špatných světelných podmínek se kočkám podařilo nejen přežít v průběhu přirozeného výběru, ale staly se snad i nejúspěšnější lovci ve srovnání s ostatními zvířaty. Znalost nás, lidí, rysů vizuálního vnímání těchto úžasných zvířat okolního světa nám pomáhá lépe jim porozumět a ještě více se jim přiblížit.