Jak zvyknout psa na klec pod širým nebem?

Být mimo skupinu všech socializovaných tvorů – jak pro člověka, tak pro psa – znamená zažívat sociální stres. Někdy se tomu jednoduše říká strach být sám.

Psí skupina se na svém území drží zpravidla spíše kompaktně. Střed území tvoří pohodlné odpočívadlo (doupě), které obvykle obývají zakladatelé skupiny. Někdy se jim říká vůdci. Čím dále se zvíře zdržuje od středu území, tím nižší je jeho hodnost. Po dosažení určité vzdálenosti od středu přestává být subjekt členem skupiny. Pamatujte si to.

Štěňata do 4 měsíců se obvykle drží blízko a mají tendenci být co nejblíže svým rodičům. Většinou spí přituleni k sobě nebo k jednomu z rodičů.

Dospělá zvířata odpočívají samozřejmě v určité vzdálenosti od sebe. Není ale tak velká jako vzdálenost z voliéry do ložnice v domácnosti majitelů psa.

Při šlechtění psích plemen probíhal a pokračuje selekce s přihlédnutím ke zvyšující se orientaci psů na člověka, s přihlédnutím ke zvyšující se závislosti psů na člověku, s přihlédnutím k rostoucí vazbě na něj, kterou v souhrnu obvykle nazýváme psí láska. Čím dále je tedy čistokrevný pes od člověka, tím větší sociální stres zažívá. Samozřejmě existují výjimky. Existují nejen více či méně samostatná plemena, ale i zástupci lidumilných plemen víceméně nezávislých na člověku.

Nyní chápete, že pro psa žít odděleně od člověka jako zakladatele, jako vůdce rodinné smečky, znamená žít ve stavu stresu.

Štěňata jsou na tuto situaci obzvláště zranitelná. V genech mají zapsáno, že by měli spát, cítit hřejivé stránky svých bratrů, sester a rodičů. Znamená to, že jste ve skupině, znamená to, že jste v bezpečí. Jo a termoregulace u štěňat je stále nedokonalá. Drtivá většina štěňat proto zažívá paniku, když jsou posílána do osad, na periferii rodinného území, do pohraničí, kde žijí subdominanti, vyvrhelové a vyděděnci.

Vžijte se na místo štěněte: „Jsem vyvrhel!? Jsem vyvrhel!? Jsem nejnižší hodnost v rodině!? Jsem sám?! Samotáři umírají!? A jak můžete věřit v lásku člověka?

Naprostá většina štěňat a mladých psů proto na jejich náhlé umístění do voliéry reaguje velmi bouřlivě, protože se jedná o vyloučení z rodiny.

Je jasné, že psi začínají řešit stres a vyhrávat. A zisk se nazývá adaptace. Je potřeba žít. A psi si zvyknou a přizpůsobí se životu v osadách. Závažnost stresu je snížena. A zdá se, že jsou všichni šťastní? Ale ne! Psi vyhrávají a majitel prohrává.

Když si psi zvyknou na život mimo rodinu, začínají svůj paralelní život, relativně nezávislý na životech lidí, kteří se považují za majitele psa. Začnou žít vedle sebe, ale už ne spolu. Psi se mohou dokonce přestat považovat za členy skupiny vlastníků. A takový způsob života již neznamená lásku, oddanost, závislost a poslušnost, kterou od psa tak očekáváme. Ano, dá se žít bez konfliktů a s takovým psem, ale již na právech rovnosti. Poněkud stranou.

Jak tedy zvyknout psa na klec pod širým nebem?

Nejjednodušší a nejradikálnější způsob: psa dostaneme do voliéry a zavřeme dveře. Ať pes dělá, co dělá, z voliéry ho nepouštíme. Můžeme k ní přicházet, jak chceme: krmit, mazlit, hrát si. Týden ale z voliéry nepouštíme. Po týdnu přecházíme na běžný režim života: psa začínáme venčit, zbytek času ale pes tráví ve voliéře. O měsíc později, pokud neexistují žádné kontraindikace, otevíráme dveře krytu navždy. Během této doby se pes přiblíží k voliéře natolik, že to pro ni bude nejbezpečnější a nejpohodlnější prostor.

Pokud lze první způsob nazvat revolučním, pak je druhý způsob evoluční.

I když pes žije v domě, krmítko a napáječka jsou pouze ve voliéře. A posbírejte všechny hračky a dejte je do voliéry. A pro sebe si dejte do voliéry židli.

20x denně zajít do ohrady, nakrmit tam štěně, hrát si tam s ním nebo jen tak sedět, číst si knihu nebo plést ponožky. Můžete dokonce zakrýt dveře voliéry. Myslím, že za týden se z voliéry stane alespoň neutrální místnost pro psa.

Po týdnu přestaňte psa jen tak krmit. Denní dávku jídla rozdělte na 20 dílů. Vypustili jsme štěně na dvorek a aniž bychom si toho všimli, vešli jsme do ohrady a nasypali do misky první porci jídla z 20ti. Najdeme štěně, jak na něj vesele křičí "Místo!" a my se řítíme cvalem a táhneme ho s sebou do voliéry. A tam štěně najde jídlo. Mimochodem, neměl by být nalezen nikde jinde. A tak 20x denně. O týden později na příkaz "Místo!" štěně vběhne do ohrady před vámi. Voliéra se během tohoto týdne stane pro psa životně důležitým prostorem.

Začněte zavírat dvířka ohrady, když štěně jí. Nabídněte mu dlouhé žvýkací kosti, ale dovolte mu žvýkat pouze ve voliéře. V tomto případě lze dveře zavřít.

Psa si „hrajte“ a „doběhněte“ až k únavě a pošlete ho do voliéry odpočívat.

V obecném výcvikovém kurzu existuje tak úžasná dovednost, jako je „návrat na místo“. Ustřihněte pytel vhodný pro vašeho psa, který se stane „místem“. Naučte svého psa vrátit se na „místo“ a chvíli tam zůstat. Při procvičování dovednosti rozmístěte „místo“ ve všech rozích vašeho dvora/dvoře a přimějte psa, aby k němu přišel. Postupně prodlužujte dobu, po kterou pes zůstane na „místě“. Čas od času dejte „místo“ do psí boudy a nakonec ho tam nechte se psem.

Jak se však zpívá v jedné písničce z jednoho filmu: myslete sami, rozhodněte se sami… do voliéry nebo ne do voliéry!