Jak vycvičit dospělého psa se zavedenými návyky?

Rozlišují se především psi outbrední – to jsou ti, kteří vždy žili na ulicích sídlišť a byli vždy outbrední. Tyto psy tedy nelze najít, protože se neztratili. Jsou to remízy. Nebo spíše jejich vlastní. Tito psi nesní o tom, že budou „nalezeni“ a nesní o tom, že budou bytovými psy.

Sekundární krycí psi jsou získáváni z lásky primárních krycích psů a čistokrevných psů nebo jako výsledek křížení lásky k čistokrevným psům. Někteří se narodili na ulici, takže se ani oni neztratili. Druhá část mohla žít v rodině člověka a pak byla vyhozena na ulici. Takže ani to není ztracený díl. Ale třetí díl může být definitivně ztraceno. Ale malá část.

Čistokrevný pes na ulici se také ne vždy ztratí. Možná obchodní soudruh právě utekl a vy jste ho právě našli. Pěkný podnik! Ale čistokrevný pes může být vyhozen na ulici.

Nejprve se tedy ujistěte, že se pes ztratil, abyste ho mohli najít. Tedy, že dříve byl cizí a nyní se z toho stala remíza.

Nikoho pes se zpravidla nechová nejistě, neklidně pobíhá, často nabíhá kolemjdoucím, dívá se jim do očí, evidentně někoho hledá a nenachází. Může se toulat po vašem okolí několik dní s jasně ztraceným pohledem. Nebo nesmyslně sedí na jednom místě a nikam nechodí. Chce být nalezena!

Má smysl brát si z ulice domů dospělého psa, tedy psa, který je, soudě podle zubů, více než rok starý?

Pokud mluvíme o primárně krycích psech, pak to nemá cenu. Primárně čistokrevní psi žijí vedle člověka několik tisíc let, ale ne s ním. Jsou nezávislí, špatně vycvičení a špatně podřízení, jsou zvyklí na svobodu a nesnesou vězení. Jejich domovem je ulice.

Sekundární krycí psi mohou být orientováni na člověka v podstatě stejným způsobem jako čistokrevní. Od čistokrevných psů by mohli zdědit slušné geny, které z nich dělají poslušné, bezkonfliktní a milující mazlíčky. Ale ne fakt. Pravděpodobnost mít takové geny je nepředvídatelná.

Jak víte, Hamlet stál před jednou otázkou: být či nebýt? Bylo to pro něj jednodušší. Člověk, který potkal psa na ulici, má těžší život. Je před ním několik otázek. První: zastavit nebo projít kolem psa? Pokud se člověk zastaví, pak je nucen odpovědět na druhou otázku: předat ho do útulku nebo odvézt domů?

V útulku může pes prožít celý život, nebo po příslušné veterinární prohlídce, výcviku s dobrovolníky či profesionály může najít správného hostitele, a ztracený plnokrevný pes bude moci najít svého majitele, který ho ztratil. Má tedy smysl předat do útulku.

Pokud si ale chcete pejska přivést domů, je třeba mít na paměti několik věcí. Pokud je pes čistokrevný nebo nepříliš plnokrevný, ale límec, vaší morální povinností je pokusit se najít jejího majitele. Nespěchejte proto se vzděláváním a školením. Toto je první.

Druhým je, že pokud má vaše rodina děti, je přísně zakázáno vodit si do bytu nebo domu dospělého psa. Proč? Protože neznáme historii života tohoto psa, nevíme, jaké má zkušenosti. Možná se „ztratila“ právě proto, že nemá ráda děti? Tím chci říct, že když se rozhodujete, zda si vzít domů dospělého psa nebo ne, musíte pamatovat na to, že máte právo riskovat pouze svůj vlastní život a zdraví. Riskovat zdraví nebo dokonce život druhých není dovoleno.

A třetí věc je, že musíte pochopit, že psa budete muset nevychovávat, ale převychovávat, ne učit, ale přecvičovat. A předělat živou bytost je vždy obtížné a někdy velmi obtížné, vyžaduje to zvláštní znalosti, čas a trpělivost. A nespoléhejte na psí vděčnost. Požádala tě, abys ji ochočil? Potřebuješ se převychovat a přeškolit? Toto je pouze vaše přání.

Vraťme se však k tomu, že poté, co jste na ulici nalákali, svedli nebo chytili psa, se rozhodnete zbývající dny svého života věnovat záchraně jeho ztracené duše. To znamená, že chytili psa – a zachraňme ho!

Takže pro začátek mírněte pedagogické zapálení. Stačí svého psa nakrmit a napojit. Krmte svého psa hotovým jídlem a ručně krmte denní množství jídla během socializace a procházky. Trávit s ní co nejvíce času, hodně chodit. Zkuste si s ní pohrát. Studujte psa, sledujte ho. Jak se chová? Jak reaguje na to či ono, to či ono? Jak se chová doma? Jak se chová ke členům rodiny?

Netrestejte svého psa. Pokud udělá něco špatně, něčím ji odveďte, stejným jídlem. A příště zkuste nechtěnému chování jen zabránit. Zatím jen tak.

Krmení, napájení, hlazení a venčení je to, co každý pes opravdu potřebuje. A vy se musíte stát tím, kdo psovi poskytne tyto čtyři faktory. Musíte se stát tím, bez koho to nejde. Jedině tak se stanete pro psa velmi důležitým a velmi potřebným tvorem. Když si všimnete, že si vás pes začne vážit – přeloženo do lidské „lásky“ – pak můžete přemýšlet živit (nebo spíše o převýchově). Psa už máte trochu nastudovaného a můžete si udělat seznam, co byste na něm chtěli změnit, co učit a od čeho odnaučit.

Už víte, co má pes rád a co ne. Už jste si všimli, kdo se jí líbí a kdy; komu se to nelíbí a proč. Své chování ve vztahu ke psovi musíte budovat s přihlédnutím k těmto rysům.

Hlavní body vztahu s vámi nepěstovaným dospělým psem je absence násilí a všemožných kategorických příkazů a povelů.

Nejprve naučte svého psa nosit náhubek. Vždy, od rána do večera, každý den. Pravidelně sundávejte náhubek, abyste psa napojili, a náhubek sundávejte na noc. Vyberte si náhubek lehký, ale pevný. Lepší z kožených proužků. Dost velké na to, aby pes otevřel tlamu. Existují techniky, jak psa naučit náhubek bez jakéhokoli násilí. Týden nebo dva – vše záleží na individuálních vlastnostech psa – ho krmte pouze přes náhubek a on jej začne s radostí nosit.

Pes, který byl venčen až k únavě a je zaneprázdněn nějakou zajímavou záležitostí, nedělá doma potíže. Psa venčit nejen dlouho, ale i aktivně. Unavený? Jednou? Kdo tě donutil pořídit si psa? Nyní jste odpovědní za toho, koho… a tak dále.

Zajímavá je hra s majitelem, to je pohlazení majitele, to je spolknutí nějaké žvýkací hračky (samozřejmě s odstraněným náhubkem), to jsou cviky s majitelem na provádění nejrůznějších povelů. Psa krmíme pouze z ruky a pouze při komunikaci a při všemožném výcviku a výcviku. Prostě psa nekrmíme.

Na ulici pes v náhubku nebude kousat lidi ani jiné psy, nikoho nevyděsí, nic nesebere ze země apod. Náhubek na psa vám také dodá pocit jistoty a bezpečí.

Když pes pochopí, že jste v tomto nebezpečném světě tím nejdůležitějším – a nejen bezpečným, ale dokonce naopak nejlaskavějším –, můžete začít s výcvikem. Začněte procvičovat dovednosti, které potřebujete, pomocí obvyklých metod, od jednoduchých po složité. Náhubek nesundáváme, při výcviku a výcviku podáváme psovi stravu z rukou. Vyhýbáme se násilí. Pokud pes něco odmítá udělat, zjednodušíme variantu, usnadníme podmínky. Pokud je soudruh tvrdohlavý dál, nenutíme, ale prostě přestaneme krmit, odvrátíme se, vzdálíme se, uděláme pro psa nudnou pauzu, uvážeme ho někde kratším. A opět nabízíme spolupráci.

Pomalu a vytrvale, s nudnou tvrdohlavostí dosahujeme toho, co od psa chceme. A dokonce někdy ne praním takovým válením…

Jak odnaučit psa tomu, co se vám nelíbí? Najděte, co psa v tomto nežádoucím chování posiluje a posilovač eliminujte. Nabídněte psovi přijatelné chování, které vylučuje nežádoucí chování. Pes se například snaží něco sežrat ze země. Zaměstnejte ji něčím zajímavým na ulici, aby na hledání potravy nezbyl čas. Pokud se snaží chovat se agresivně směrem k lidem nebo psům, dejte povel k přistání nebo lehu nebo začněte s pohybovým cvičením tým "Další!"když se tito lidé nebo psi objeví.

Bohužel čím je pes starší, tím je jeho výchova a výcvik náročnější a obě tyto činnosti má méně ráda. Ale, jak se říká, chopil se tahu – neříkejte, že nejste milovník psů!

A hodně štěstí. Budete to potřebovat.

Fotografie: Sbírka