Jak jsme si spontánně pořídili bulteriéra

Příběh začal prvním psem – koupili jsme si s manželem štěně Jacka Russella. Jen se oproti očekávání ukázal jako ne veselý elektrický koště, ale skutečný flegmatik – nechtěl si hrát s hračkami, po 4 měsících ho přestali zajímat ostatní pejsky, mohl jen sedět na zemi a sedět uprostřed procházky. Nepomohly žádné pokusy ho vyburcovat, takový temperament.

Pak se na rodinné radě rozhodlo pořídit si druhého psa. Pár od každého tvora, jak se říká. Rozhodnutí vycházelo z předpokladu, že se oba psi budou bavit a první se nebude tolik nudit. A pak jsem si začala vybírat plemeno, měsíc jsem znovu četla o všech psech malého a středního vzrůstu, ale na nic nepřišlo. Někdo má zdravotní problémy, jiný má potíže s tréninkem a někdo je nadýchaný a bude lít po celý rok. Čas plynul a můj Jack Russell Rufus se nudil víc a víc.

A pak jsme se šli projít do parku a potkali dva mini bulteriéry. Abych byl upřímný, až do chvíle, kdy jsem se setkal se zástupci tohoto plemene, jsem měl předsudky vnucené stereotypy z 90. let o krvežíznivém psu monster. Realita se ale ukázala být úplně jiná – klidní, nezlomní a velmi trpěliví, nelezou do cizích lidí, nepropadají provokacím, skutečný společenský pes. Ještě tentýž večer jsem našla inzerát na prodej štěňat a kontaktovala chovatele a druhý den jsme si šli vzít našeho minibýka Dexe.

Od té chvíle se můj život změnil – od dětství jsem měl v domě psy, ale žádní nebyli. Bulteriér je nejvěrnější a nejmilejší stvoření, jaké jsem kdy potkal. Vše, co potřebuje, je sedět v náručí majitele. Nebo na kolenou. A lépe na hlavu. Už se vám někdy stalo, že vám na hlavu sedl bulteriér? Vyzkoušejte, vřele doporučuji.

Pro Bulek je hmatový kontakt velmi důležitý, takže mohou být dotěrní a dokonce drzí. Jsou tvrdohlaví a dokážou předstírat, že nechápou, co po nich majitel chce. Moji známí testovali štěně na hluchotu v šesti měsících, protože si mysleli, že je opravdu hluché, ukázalo se, že jen předstírá, že své páníčky neslyší. A to je hlavní problém výcviku – bulteriérovi se musí ukázat, že majitel je tvrdohlavější a neustoupí.

Jak spolu moji dva muži vycházeli? Nebudu se skrývat, byly tam i konfliktní momenty. Jack Russells je docela vznětlivý a nezávislý, takže Rufus mohl ostře zareagovat, když ho Dex, běžící kolem, náhodně srazil nebo si mohl jen tak lehnout. Taková známost je v psím světě považována za neslušnou, ale Bulki o tom neví. A teď je Dex jediný pes, se kterým si můj Jack Russell hraje. Nespali v objetí, ale na ulici za sebou vydrží běhat i 20 minut.

Je tu ale jedna věc, před kterou nikdo neupozorňuje – brát bulteriéra do domu je nebezpečné. Protože je těžké se zastavit u jednoho, chci ještě pár kousků. Proto, jakmile bude příležitost (metry čtvereční navíc), založím ještě větší bílou bulku. Štěstí totiž není nikdy moc.