„Kdybychom Maikusha nevzali, byl by uspán…“ Recenze miniaturního pinče

Maminka si přečetla inzerát o pejskovi

Pes k nám přišel s těžkým osudem. S prvními majiteli Michaela osobně nevím. Vím jen, že jednou dostali štěně. Buďto lidé neměli čas a chuť pejska vychovávat, nebo byli úplně nezkušení pejskaři, ale jednou se na internetu na jednom ze soukromých inzertních portálů objevilo toto: „Darujeme miniaturní štěně pinče. Vezměte někoho, jinak ho uspíme.

Oznámení padlo do oka mojí mamince (a ta má psy moc ráda) a Mike skončil v naší rodině.

Pes, kterému bylo v té době 7-8 měsíců, vypadal velmi vyděšeně, bál se náhlých pohybů. Bylo zřejmé, že byl zbit. Problémů s chováním bylo mnohem více.

Připomínky vlastníka: Miniaturní pinčové se ze své podstaty bez člověka neobejdou. Jsou to loajální, mírní psi, kteří vyžadují hodně pozornosti.

Michael má zlozvyk, který se nám stále nedaří vymýtit. Když pes zůstane sám doma, stáhne všechny pánovy věci, na které narazí, na jednu hromadu, vejde se na ně a spí. Zjevně věří, že se tak sblíží s majitelem. Když to vyjde, vytáhne věci ze skříně, vyndá je z pračky… Někdy i v autě, když je chvíli sám, dává všechno na sedadlo řidiče – až po zapalovače a per, lehne si a čeká na mě.

Zde je rys našeho chlapce. Ale už ani s tímto jeho zvykem nebojujeme. Pes takto snáze snáší samotu. Přitom věci nekazí, ale prostě na nich spí. Bereme to tak, jak to je.

Dlouhá cesta domů

Jednou v domě svých rodičů se Michael dozvěděl, co je láska a náklonnost. Byl litován a hýčkán. Problém ale zůstal stejný: pes musel zůstat dlouho sám. A pracuji doma. A máma mi každé ráno před prací přinesla psa, abych se nenudil. Vyzvednuto večer. Jelikož je dítě vedeno do školky, tak mi byl Michael „hozen“.

Takto to pokračovalo asi měsíc. Konečně všichni pochopili: bylo by lepší, kdyby se Michael usadil s námi. Navíc v rodině se třemi dětmi je skoro pořád někdo doma. A jeden pes zůstane extrémně vzácný. A v té době už jsem přemýšlela o pořízení psa. A pak se objeví Maikusha – takový pohodový, milý, hravý, veselý čtyřnohý kamarád!

Nyní jsou pejskovi tři roky, Michael s námi žije více než dva roky. Během této doby se vyřešilo mnoho jeho problémů s chováním.

Na pomoc kynologů se neobrátili, sám jsem s ním spolupracoval. Mám zkušenost se psy. Od dětství byli v domě francouzští a angličtí buldoci. S jedním ze svých psů jako teenager navštěvoval výcvikové kurzy. Získané znalosti stále stačí na výchovu hravého pinče.

Michael je navíc velmi chytrý a pohotový pes. Bezvýhradně mě poslouchá. Po ulici s ním chodíme bez vodítka, běží „na píšťalku“.

Miniaturní pinč je skvělý společník  

Moje rodina a já vedeme aktivní životní styl. V létě běháme, jezdíme na kole nebo na kolečkových bruslích, Michael je tu pořád. V zimě jezdíme lyžovat. Pro psa je důležité, aby byli všichni členové rodiny na svém místě. Běhá, kontroluje, zda nikdo nezůstal pozadu a neztratil se.

Někdy jdu napřed trochu rychleji a moje žena a děti jdou pozadu. Pes nenechá nikoho zaostávat. Běhá od jednoho k druhému, štěká, tlačí. Ano, a to mě nutí zastavit se a čekat, až se všichni sejdou.

Michael – majitel psa 

Jak jsem řekl, Michael je můj pes. On sám mě považuje za svého pána. Žárlí na všechny. Když si ke mně sedne nebo lehne třeba manželka, začne tiše trpět: vyje a jemně do ní šťouchne nosem, odstrčí ji ode mě. Stejně tak je to s dětmi. Zároveň si ale nepřipouští žádnou agresi: nepraská, nekouše. Všechno je klidné, ale vždy si udržuje odstup.

Ale na ulici takové projevy majetnictví někdy způsobují problémy. Pes je aktivní, běhá s chutí, hraje si s ostatními psy. Ale pokud se jeden ze čtyřnohých bratrů náhle rozhodne ke mně přistoupit, pak Mike toho „drzého“ agresivně odežene. Přiblížit se ke mně k cizím psům je podle jeho názoru kategoricky nemožné. Vrčí, spěchá, umí se zapojit do boje.

Obvykle chodím na procházku s Michaelem. Jak ráno, tak večer. Velmi zřídka, když někam jdu, jde jedno z dětí se psem. Cestování bereme vážně. Jsou dlouhotrvající a aktivní.

Někdy musím na den nebo dva do práce do jiného města. Pes se v rodinném kruhu cítí celkem klidně. Ale vždy se těším na můj návrat.

Michael se urazil, když ho nevzali na dovolenou

Obvykle, pokud Michael zůstane pár hodin doma, pak vás po návratu přivítá nepředstavitelná fontána štěstí a radosti.

Připomínky vlastníka: Miniaturní pinč je malý agilní pes. Radostí skáče hodně vysoko. Největším štěstím je setkání s majitelem.

Velmi rád se mazlí. Není jasné, jak se to naučil, ale objímá se doopravdy jako člověk. Omotá si své dvě tlapky kolem krku a jen ho hladí a lituje. Můžete se objímat donekonečna.

Jednou jsme byli na dva týdny na dovolené a nechali Michaela s mým dědečkem, mým tátou. Vrátili jsme se – pes k nám ani nepřišel, byl tak uražený, že ho nechali, nevzali ho s sebou.

Ale když zůstane u babičky, tak je vše v pořádku. On ji miluje. Zřejmě si pamatuje, že ho zachránila, vzala ho z rodiny, kde se cítil špatně. Babička je pro něj láska, světlo v okně. 

Zázraky tréninku

Michael dodržuje všechny základní příkazy. Ví, kde je pravá a levá tlapka. Nedávno se naučil vyžadovat jídlo a vodu. Pokud chce jíst, jde k misce a „cinká“ do ní tlapkou jako zvonek na recepci v hotelu. Pokud není voda, dožaduje se jí stejným způsobem.

Nutriční vlastnosti miniaturního pinče

Michaelova strava je následující: ráno jí suché jídlo a večer kaši s vařeným masem.

Pes cíleně nepřenáším pouze na jídlo. Žaludek musí vnímat a zpracovávat běžné jídlo. Není neobvyklé, že zvířata sbírají nějaké jídlo na ulici ze země. Nezvyknutý na psa může onemocnět. A tak je pravděpodobnější, že si tělo poradí.

Kosti na ohlodání dávejte určitě jak obyčejné (pouze ne kuřecí), tak hlodáky. Je nezbytný jak pro zuby, tak pro trávení. Takhle funguje příroda, nezapomínejte na to.

Stejně jako mnoho psů je Michael alergický na kuře. Proto není ve stravě v žádné formě.

Jak se miniaturní pinčové snášejí s ostatními zvířaty?

Máme doma další dva papoušky. Vztahy se psem jsou klidné. Michael je neloví. I když se stane, že vás to vyděsí, když létají. Ale nikdy nedošlo k pokusu chytit.

Postřehy majitele: Z loveckých instinktů zbylo jen to, že Michael zachytil stopu. Při chůzi má vždy nos v zemi. Stopu lze sledovat neomezeně dlouho. Ale nikdy nepřinesl žádnou kořist.

Chodíme s ním skoro pořád bez vodítka. Na procházkách vychází skvěle s ostatními psy. Michael není agresivní pes. Pokud cítí, že setkání s příbuzným nemusí skončit nejlépe, jednoduše se otočí a odejde.

{banner_rastyajka-4}{banner_rastyajka-mob-4}

Maminka má doma kočky. Michaelův vztah s ocasem je přátelský, velmi vyrovnaný a klidný. Když ho odvezli, kočky už tam byly. Dobře je zná. Mohou po sobě běhat, ale nikdo nikoho neurazí. 

Jaké zdravotní problémy mají typičtí miniaturní pinčové

Michael s námi žije něco málo přes dva roky. Zatím se nevyskytly žádné vážné zdravotní problémy. Přirozeně si musíte hlídat jídelníček. Poté, co pes jednou „bydlel“ u babičky, nastaly problémy s trávením. Šli jsme na kliniku, bylo to nakapané, načež jsme vydrželi dlouhou dietu. A vše bylo obnoveno.

Postřehy majitele: Miniaturní pinč je silný pes, zdravý. Žádný problém. Samozřejmě je třeba sledovat zdraví mazlíčka. Více se věnujeme chůzi, tréninku.

Který majitel je vhodný pro miniaturního pinče

Miniaturní pinčové potřebují pohyb. Tito psi jsou velmi aktivní. Měli jsme štěstí: našli jsme se. Máme aktivní rodinu, milujeme dlouhé procházky mimo město. Michaela bereme vždycky s sebou. V létě, když jezdíme na kolech, uběhne 20-25 km.

Flegmatik se k takovému plemeni rozhodně nehodí. Nebude ho pronásledovat.

A přála bych si, aby si všechny ocásky našly své majitele, aby se vedle sebe lidé i zvířata cítili dobře a pohodlně.

Všechny fotografie jsou z osobního archivu Pavla Kamyshova.Pokud máte příběhy ze života s domácím mazlíčkem, odeslat nám je a staňte se přispěvatelem WikiPet!