Zlepšení míry přežití u novorozených morčat
Napsal Roger Boraston
Naše zkušenosti s chovem prasniček byly tak dramatické, že jsme se rozhodli, že to bude zajímat každého, a proto jsme napsali tento článek.
Naši pozornost upoutal jeden alarmující trend, který jsme zaznamenali při sčítání výsledků roku. Jedna samice přišla při porodu o dvě mláďata, další o všech šest mláďat a třetí porodila předčasně, a protože jsme to nečekali, byla samice držena ve stejné kleci se samcem, který všechna mláďata zabil. se narodila (alespoň předpokládáme, že tomu tak bylo, protože všechna mláďata na následky útoku zemřela). To znamená, že míra přežití mláďat nepřesáhla 40% ročně. A to nepočítám samice, které zemřely při porodu. Určitě se muselo něco udělat!
Uplynul další rok, na jehož konci nám zavolal kamarád z Walesu, jak se má jeho fenka, kterou u nás nechal nakrýt vhodným samcem, jelikož si samce tohoto plemene pořídit nechtěl. Hlas v telefonu zněl vyděšeně, protože tento muž během předchozího roku ztratil mnoho samic a mláďat a jeho obavy nebyly neopodstatněné. Byl jsem schopen odpovědět, že porod začal dva dny před očekávaným termínem, ale přesto samice porodila čtyři zdravá selata. Matce i dětem se daří dobře. A ve skutečnosti žádné z 32 mláďat narozených našim prasničkám za poslední rok neuhynulo, takže míra přežití za posledních 12 měsíců dosáhla 93 % ve srovnání se 40 % v loňském roce. Narodilo se 52 selat a pouze 4 z nich uhynula.
Napsal Roger Boraston
Naše zkušenosti s chovem prasniček byly tak dramatické, že jsme se rozhodli, že to bude zajímat každého, a proto jsme napsali tento článek.
Naši pozornost upoutal jeden alarmující trend, který jsme zaznamenali při sčítání výsledků roku. Jedna samice přišla při porodu o dvě mláďata, další o všech šest mláďat a třetí porodila předčasně, a protože jsme to nečekali, byla samice držena ve stejné kleci se samcem, který všechna mláďata zabil. se narodila (alespoň předpokládáme, že tomu tak bylo, protože všechna mláďata na následky útoku zemřela). To znamená, že míra přežití mláďat nepřesáhla 40% ročně. A to nepočítám samice, které zemřely při porodu. Určitě se muselo něco udělat!
Uplynul další rok, na jehož konci nám zavolal kamarád z Walesu, jak se má jeho fenka, kterou u nás nechal nakrýt vhodným samcem, jelikož si samce tohoto plemene pořídit nechtěl. Hlas v telefonu zněl vyděšeně, protože tento muž během předchozího roku ztratil mnoho samic a mláďat a jeho obavy nebyly neopodstatněné. Byl jsem schopen odpovědět, že porod začal dva dny před očekávaným termínem, ale přesto samice porodila čtyři zdravá selata. Matce i dětem se daří dobře. A ve skutečnosti žádné z 32 mláďat narozených našim prasničkám za poslední rok neuhynulo, takže míra přežití za posledních 12 měsíců dosáhla 93 % ve srovnání se 40 % v loňském roce. Narodilo se 52 selat a pouze 4 z nich uhynula.
Chci mluvit o tom, jak jsme dosáhli takových zlepšení.
A pro příběh o všem výše a níže se vrátím k tomu, kdy jsme před 20 lety poprvé začali chovat morčata pro mou dceru. I přes to, že jsme občas udělali nějaké chyby, například v krmení, tak se nám některé věci povedly. Často necháváme prasata běhat po naší zahradě nebo kotci. To udrželo prasničky v dobré kondici a samice bez problémů porodily silná, zdravá mláďata. Po celou dobu jsme ale také drželi samice a samce pohromadě, což vedlo k opětovnému oplození právě rodící samice a velmi často uhynula krátce po druhém porodu.
Tyto dva parametry (stav těla a stres) byly příčinou našich problémů při zahájení chovu výstavních prasniček. Koupili jsme kůlnu, do které jsme měli v úmyslu umístit klece, které jsme si sami vyrobili. Ale bohužel, stavební proces začal poté, co jsme začali s chovem, a ukázalo se, že příčinou špatného stavu prasniček a stresu bylo přeplnění stávajících klecí, a rozhodli jsme se na to soustředit.
A událost, která nás k tomu přiměla, byla, když moje dcera Becky přivezla březí prase na prodej ze zverimexu, kde pracuje. Byla velmi mladá, nervózní a ne zcela zdravá. Umístili jsme ji do samostatné místnosti, krmili zvlášť, i když měla možnost vidět ostatní, a také ji jen občas nechali běhat s ostatními. Brzy se dostala do dobré kondice, jako by byla pořízená z dobré školky, a snadno porodila své děti. Když nastal čas porodu, vše šlo velmi hladce a děti byly velké a zdravé, což bylo na její velikost a věk poněkud překvapivé.
Stalo se to těsně před naší „revizí prostor“. Vyndal jsem všechny naše staré klece a v těch, kde byly příčky pevné, jsem je nahradil přepážkami s okny pro prasata, aby na sebe viděli. To umožnilo našim březím samicím, které byly umístěny v oddělených místnostech, vidět zbytek. To nám umožnilo odstavit samice v rané fázi březosti, kdy byla sotva definovaná, a nenechávat prasničku se zbytkem až do konce. Stali jsme se natolik přesvědčeni o správnosti svého jednání, že jsme jedné z našich silných a dobře živených samic dovolili porodit ve čtyřech měsících, což jsme si nikdy předtím nepřipouštěli a ani se nám o tom nesnilo. Snadno porodila čtyři zdravá a silná miminka.
Jaké byly tedy podle našeho názoru důvody nízkého přežití mláďat ve vrzích? Zde jsou čtyři hlavní příklady, kdy se nám podařilo problém tak či onak vyřešit:
Případ jeden
Dvě fenky, které vždy žily spolu a byly velmi přátelské, byly spářeny se stejným samcem, a abychom kamarády nerozdělili, nechali jsme je žít a rodit ve stejné kleci. Jak se ukázalo, právě to bylo příčinou následné tragédie. První samice porodila mláďata bez problémů, ale narozená mláďata nadchla druhé prase natolik, že porodní činnost zahájila dříve, než měla začít, neúspěšně se pokoušela o porod, nepřipravená na porod a jako výsledkem jsme přišli jak o samici, tak o její mláďata.
První samice kojila své děti, ale od té doby jsme se naučili, že je nemožné dovolit, aby dvě samice porodily v jedné kleci, protože vždy existuje riziko, že se něco pokazí. Těhotné ženy proto usazujeme do různých klecí a umožňujeme jim vidět na sebe skrz škvíry. Podle našich zkušeností jim to nijak nebrání ani neškodí.
Případ dva
Poprvé rodící matka porodila jedno prase, ale nedokázala ho vysvobodit z porodních blan, aby mohlo dýchat. Bohužel jsme dorazili příliš pozdě, abychom pomohli. Okamžitě jsme ji dali ke krytí se samcem a to byl náš jediný případ, kdy samice po okamžitém opětovném krytí bez problémů porodila zdravá selata a sama zůstala naživu.
Případy tři a čtyři
Tyto dva případy lze kombinovat: Jediný rozdíl je v tom, že jedna ze samic byla mírně překrmená a my jsme se ji snažili vrátit do normálu. Možná jeden z důvodů, který ji vedl ke smrti, byl právě tento. V každém případě jsme izolovali dvě samice od jejich samců, jakmile se nám podařilo diagnostikovat jejich březost. Umístili jsme je do různých klecí a hned jsme si všimli, jak se jejich chuť k jídlu a nálada prudce zhoršily, seděly s nosem v koutě a vypadaly velmi rozrušeně a sklíčeně a neměly žádné zdravotní problémy. Nakonec jedna, velmi zkušená a vícekrát rodící samice, porodila čtyři mláďata, z nichž jen jedno přežilo (a pak s naší pomocí), druhé uhynulo.
Důvodem je prudké odloučení od samce a změna v kleci, takže nyní vždy, když chceme dát březí samičku, nejprve ji dáme k samci do nové místnosti a až si zvykne k tomu trochu, dáme ho do sousední klece.
To znamená, že se ukazuje, že postavením malého okénka mezi klecemi, aby se prasata mohla navzájem vidět a komunikovat, tím řešíme velmi důležitý problém izolace březích prasat. Některá prasata jsou povzbuzena přítomností druhé přítelkyně, některá samec a některá skupina zvířat. Přítomnost souseda (sousedů) zlepšuje náladu, i když některá prasata preferují osamělost a nezávislou existenci. Minimálně taková komunikace dramaticky snižuje stres v těhotenství.
Po sečtení všech narozených, úhynů, nakoupených a prodaných prasniček v naší chovatelské stanici v posledních letech jsme zjistili, že se počet prasniček hodně změnil a počet klecí hodně narostl. Jednou z potíží, se kterou se budete při chovu prasat neustále potýkat, je, že nikdy nebudete mít dostatek volných klecí!
© Překlad Alexandra Belousová
Chci mluvit o tom, jak jsme dosáhli takových zlepšení.
A pro příběh o všem výše a níže se vrátím k tomu, kdy jsme před 20 lety poprvé začali chovat morčata pro mou dceru. I přes to, že jsme občas udělali nějaké chyby, například v krmení, tak se nám některé věci povedly. Často necháváme prasata běhat po naší zahradě nebo kotci. To udrželo prasničky v dobré kondici a samice bez problémů porodily silná, zdravá mláďata. Po celou dobu jsme ale také drželi samice a samce pohromadě, což vedlo k opětovnému oplození právě rodící samice a velmi často uhynula krátce po druhém porodu.
Tyto dva parametry (stav těla a stres) byly příčinou našich problémů při zahájení chovu výstavních prasniček. Koupili jsme kůlnu, do které jsme měli v úmyslu umístit klece, které jsme si sami vyrobili. Ale bohužel, stavební proces začal poté, co jsme začali s chovem, a ukázalo se, že příčinou špatného stavu prasniček a stresu bylo přeplnění stávajících klecí, a rozhodli jsme se na to soustředit.
A událost, která nás k tomu přiměla, byla, když moje dcera Becky přivezla březí prase na prodej ze zverimexu, kde pracuje. Byla velmi mladá, nervózní a ne zcela zdravá. Umístili jsme ji do samostatné místnosti, krmili zvlášť, i když měla možnost vidět ostatní, a také ji jen občas nechali běhat s ostatními. Brzy se dostala do dobré kondice, jako by byla pořízená z dobré školky, a snadno porodila své děti. Když nastal čas porodu, vše šlo velmi hladce a děti byly velké a zdravé, což bylo na její velikost a věk poněkud překvapivé.
Stalo se to těsně před naší „revizí prostor“. Vyndal jsem všechny naše staré klece a v těch, kde byly příčky pevné, jsem je nahradil přepážkami s okny pro prasata, aby na sebe viděli. To umožnilo našim březím samicím, které byly umístěny v oddělených místnostech, vidět zbytek. To nám umožnilo odstavit samice v rané fázi březosti, kdy byla sotva definovaná, a nenechávat prasničku se zbytkem až do konce. Stali jsme se natolik přesvědčeni o správnosti svého jednání, že jsme jedné z našich silných a dobře živených samic dovolili porodit ve čtyřech měsících, což jsme si nikdy předtím nepřipouštěli a ani se nám o tom nesnilo. Snadno porodila čtyři zdravá a silná miminka.
Jaké byly tedy podle našeho názoru důvody nízkého přežití mláďat ve vrzích? Zde jsou čtyři hlavní příklady, kdy se nám podařilo problém tak či onak vyřešit:
Případ jeden
Dvě fenky, které vždy žily spolu a byly velmi přátelské, byly spářeny se stejným samcem, a abychom kamarády nerozdělili, nechali jsme je žít a rodit ve stejné kleci. Jak se ukázalo, právě to bylo příčinou následné tragédie. První samice porodila mláďata bez problémů, ale narozená mláďata nadchla druhé prase natolik, že porodní činnost zahájila dříve, než měla začít, neúspěšně se pokoušela o porod, nepřipravená na porod a jako výsledkem jsme přišli jak o samici, tak o její mláďata.
První samice kojila své děti, ale od té doby jsme se naučili, že je nemožné dovolit, aby dvě samice porodily v jedné kleci, protože vždy existuje riziko, že se něco pokazí. Těhotné ženy proto usazujeme do různých klecí a umožňujeme jim vidět na sebe skrz škvíry. Podle našich zkušeností jim to nijak nebrání ani neškodí.
Případ dva
Poprvé rodící matka porodila jedno prase, ale nedokázala ho vysvobodit z porodních blan, aby mohlo dýchat. Bohužel jsme dorazili příliš pozdě, abychom pomohli. Okamžitě jsme ji dali ke krytí se samcem a to byl náš jediný případ, kdy samice po okamžitém opětovném krytí bez problémů porodila zdravá selata a sama zůstala naživu.
Případy tři a čtyři
Tyto dva případy lze kombinovat: Jediný rozdíl je v tom, že jedna ze samic byla mírně překrmená a my jsme se ji snažili vrátit do normálu. Možná jeden z důvodů, který ji vedl ke smrti, byl právě tento. V každém případě jsme izolovali dvě samice od jejich samců, jakmile se nám podařilo diagnostikovat jejich březost. Umístili jsme je do různých klecí a hned jsme si všimli, jak se jejich chuť k jídlu a nálada prudce zhoršily, seděly s nosem v koutě a vypadaly velmi rozrušeně a sklíčeně a neměly žádné zdravotní problémy. Nakonec jedna, velmi zkušená a vícekrát rodící samice, porodila čtyři mláďata, z nichž jen jedno přežilo (a pak s naší pomocí), druhé uhynulo.
Důvodem je prudké odloučení od samce a změna v kleci, takže nyní vždy, když chceme dát březí samičku, nejprve ji dáme k samci do nové místnosti a až si zvykne k tomu trochu, dáme ho do sousední klece.
To znamená, že se ukazuje, že postavením malého okénka mezi klecemi, aby se prasata mohla navzájem vidět a komunikovat, tím řešíme velmi důležitý problém izolace březích prasat. Některá prasata jsou povzbuzena přítomností druhé přítelkyně, některá samec a některá skupina zvířat. Přítomnost souseda (sousedů) zlepšuje náladu, i když některá prasata preferují osamělost a nezávislou existenci. Minimálně taková komunikace dramaticky snižuje stres v těhotenství.
Po sečtení všech narozených, úhynů, nakoupených a prodaných prasniček v naší chovatelské stanici v posledních letech jsme zjistili, že se počet prasniček hodně změnil a počet klecí hodně narostl. Jednou z potíží, se kterou se budete při chovu prasat neustále potýkat, je, že nikdy nebudete mít dostatek volných klecí!
© Překlad Alexandra Belousová
Mohlo by se vám také líbit
Zajímavosti o křečcích pro děti i dospělé
Klec pro syrského křečka: velikosti, typy, fotografie
