Náš příběh začal jednoho mrazivého dne v únoru 2012…
Vzal jsem dítě ze školky a šli jsme sáňkovat z kopce. Tam jsme viděli docela velkého psa, který běhal mezi dětmi a zkoušel si s nimi hrát. Protože na kopci nebyl ani jeden dospělý, bylo jasné, že jde o bezdomovce. V těch dnech mrazy v noci dosahovaly -25 stupňů a psa to samozřejmě mrzelo. Nikdy jsme neslezli z kopce, přinesli jsme ji domů a nakrmili ji. Pejsek k nám s radostí přiběhl, aniž by přemýšlel, vešel do vchodu, do zádveří a nakonec do bytu – jako by nás znala dlouho. obilí, kosti, vybavena budka a voliéra. A rozhodli jsme se, že si manžel vezme tohoto psa do práce. Po jídle pes usnul přímo na koberci na chodbě. Když ale přišel manžel, zavrčela a nepustila ho k sobě, z čehož jsme usoudili, že ji muži uráželi. Ostatně na tlapkách už měla zahojené, ale spíše hluboké rány, na kterých už nerostly chlupy. Rozhodli jsme se, že s námi pár týdnů zůstane, než si zvykne, a pak ji manžel vezme do práce. Psa jsme neměli v plánu nechávat u nás, jelikož jsme již měli kočku a bydleli jsme v pronajatém bytě. První ráno vzal manžel psa na procházku a ona mu utekla i s vodítkem. Asi 30 minut ji pronásledoval po okolí, ale ona se k němu nepřiblížila. Vrátil se domů bez ní. Byl jsem tak naštvaný, že jsem se rychle oblékl a běžel hledat uprchlíka v ostrém pronásledování. Ptal jsem se všech, které jsem potkal, a naštěstí pro mě dívka jdoucí ke mně řekla, že pod balkonem sousedního domu viděla psa na vodítku. Našel jsem ji asi 2 kilometry od našeho domu, a jakmile zavolala, okamžitě se rozběhla, začala skákat, olizovat obličej... Obecně jsme byli oba rádi, že jsme se zase našli. Ukázalo se, že jsem to našel dvakrát. Dnes si nedokážeme představit život bez naší milované dívky. Dítě ji každý den líbá, hladí, objímá, a když jedeme na dovolenou, každý den se dívá na její fotky. Přejeme každé rodině, aby našla takového věrného, oddaného a milujícího přítele. S příchodem psa do našeho domu se úsměvy, štěstí a smích staly mnohem více. Fotografie pořídila Tatyana Prokopchik speciálně pro projekt „Dvě nohy, čtyři tlapky, jedno srdce“.