Žárlí pes majitele na ostatní psy?

Dlouho se věřilo, že žárlivost je výlučně lidský pocit, protože pro její výskyt je nutné umět vytvářet složité závěry. Žárlivost je ve skutečnosti pocit ohrožení přítomností konkurenta (soupeře) a toto ohrožení je třeba nejen rozpoznat, ale také posoudit jeho míru a předvídat rizika s ním spojená. A kde jsou psi se svými „nahými instinkty“! Nyní se však názor vědců na psychologii a chování psů postupně mění. Zejména nikdo nepolemizuje s tím, že jejich vnitřní svět je mnohem složitější, než si lidé dříve představovali. Žárlí pes majitele na ostatní psy?

Foto: wikimedia.org

Je u psů žárlivost?

Dokonce i Charles Darwin svého času naznačil přítomnost žárlivosti u psů a určitě by se většina majitelů mohla podělit o příběhy o tom, jak na ně psi žárlí nejen na jiná zvířata, ale i na lidi. Studie na toto téma však nebyly provedeny a bez nich jsou naše domněnky, bohužel, jen domněnky. Nedávno se ale situace změnila.

Christine Harris a Caroline Prouvost (University of California) se rozhodly prozkoumat existenci žárlivosti u psů a provedly experiment.

Během experimentu byly majitelům a psům nabídnuty tři situace:

1. Majitelé své psy ignorovali, ale zároveň si hráli s hračkářským psem, který „uměl“ kňučet, štěkat a vrtět ocasem.
2. Majitelé své psy ignorovali, ale komunikovali s halloweenskou dýňovou panenkou.
3. Majitelé se psům nevěnovali, ale přitom nahlas četli dětskou knížku, která zároveň hrála melodie.

Experimentu se zúčastnilo 36 párů majitelů psů.

Je zřejmé, že situace 2 a 3 byly vytvořeny výhradně s cílem oddělit žárlivost od požadavků na pozornost, protože žárlivost neznamená jen žízeň po komunikaci s partnerem, ale také uvědomění si hrozby ze strany druhé bytosti.

Výsledky studie ukázaly, že psi, kteří pozorovali interakci majitele s hračkářským štěnětem, se na sebe snažili upozorňovat 2x až 3x vytrvaleji. Dotkli se osoby tlapou, vlezli pod paži, vmáčkli se mezi majitele a psího hračku a dokonce se ji pokusili kousnout. Přitom jen jeden pes se pokusil napadnout dýni nebo knihu.

To znamená, že psi vnímali „živou“ hračku jako soupeře a mimochodem se s ní snažili komunikovat jako s jiným psem (například očichávat pod ocasem).

Vědci dospěli k závěru, že žárlivost je pocit vlastní nejen lidem.

Foto: nationalgeographic.org

Proč psi žárlí na ostatní psy?

Žárlivost je spojena s přítomností konkurenta. A psi mezi sebou téměř vždy soutěží o určité zdroje. Navíc, vezmeme-li v úvahu, že vlastník je hlavním zdrojem, na jehož přízni závisí rozdělování ostatních zdrojů, je důvod žárlivosti zcela zřejmý.

Kontakty majitele s konkurentem mohou nakonec způsobit, že soupeři získají některé ze zdrojů, které jsou psímu srdci tak drahé, mezi nimiž není pro mnoho psů až na posledním místě komunikace s majitelem. Jak může sebeúctyhodný pes něco takového dovolit?