Ne všichni trenéři jsou stejní…

Někdy mají potíže s výchovou a výcvikem psů i ideální majitelé. A logickým řešením je v tomto případě kontaktovat profesionála – trenéra, případně instruktora. Dobrý majitel se ale od nepříliš dobrého liší tím, že si pečlivě vybírá, komu svého milovaného mazlíčka svěří. Protože ne všichni trenéři jsou stejní.

Na fotografii: takzvaný „tlumočník psů“ Caesar Millan a psi, kteří jsou zjevně nepohodlní. Foto: cnn.com

Vezměme si například jednu osobu, o které pravděpodobně všichni milovníci psů slyšeli. Toto je „psí překladatel“ Caesar Millan, hvězda National Geographic Channel. Avšak ti, kteří tomuto člověku nebo jeho stoupenci svých psů důvěřují a také se zaměřují na jeho rady, se často potýkají se zhoršením psychických problémů mazlíčka a vznikem těch fyziologických. A to se dá velmi snadno vysvětlit.

Neznalosti trenéra 

Faktem je, že Caesar Millan je člověk bez jakéhokoli vzdělání v oboru kynologie či zoopsychologie a metody, které používá, vycházejí ze zastaralých znalostí a mírně řečeno ne humánní.

Jedním z mýtů, které Caesar Millan tak pilně pěstuje a udržuje, je mýtus o „dominanci“, že majitel musí být určitě vůdce a potlačit touhu psa převzít vodítko.

Tento princip však vycházel z pozorování toho, jak byli vzájemně neznámí vlci umísťováni do zcela nepřirozených podmínek s extrémně omezeným územím a nedostatkem zdrojů. Již v roce 1999 (!) doktor biologických věd L. David Mech dokázal, že teorie dominance nemá opodstatnění. To se v běžné vlčí smečce nestává.

To ale některým trenérům nezabránilo převést vztah těch nešťastných náhodně vybraných vlků v kleci (které lze přirovnat pouze k přísně střežené věznici) na vztah psa s jeho majitelem.

Toto je mylná představa, která je stále nákladná pro velké množství psů trpících chronickým stresem v důsledku nesprávného, ​​nelidského zacházení ze strany majitelů. V důsledku toho je týráno a týráno například neškodné dvouměsíční štěně nebo dobromyslný dřevorubec labradora, kterým nebyla vysvětlena pravidla chování.

Kdyby se tento „překladatel“ nebo jeho následovníci vůbec obtěžovali číst výsledky modernějšího výzkumu, mohli by se stydět. Ale oni to nepotřebují. „Dominance“ je pohodlný mýtus, který přesouvá odpovědnost za „selhání“ při budování vztahů pouze na psa a umožňuje vám to získat zpět.

Přitom – to nejhorší – všechny signály od psa jsou zcela ignorovány, řeč jeho těla se nebere v úvahu. Zvířata jsou dlouho a pilně provokována ke „špatnému“ chování a pak se to obludně „napravuje“.

Navíc se nebere ohled na individualitu psa, stejně jako na to, že mnoho problémů s chováním je spojeno se zdravotními problémy nebo nesprávnou údržbou.

Nehumánní metody 

Metody „učení“ Caesara Millana a jeho následovníků nelze nazvat humánními. Jde o zastrašování zaujímáním výhružných postojů, úderů, škrcení, trhání vodítkem, používání škrtících držadel a přísných obojků, „alfa-převrat“, chytání za kohoutek – veškerý arzenál, který by měl být právem převeden do Muzea inkvizice. zvířat a zapomenutá jako zlý sen...

A když psi projevují extrémní stres, nazývá se to buď známky dominance (pokud je nešťastné stvoření stále na nohou), nebo relaxace (pokud již není na nohou).

Otázka, jak bude pes při použití takových metod vnímat majitele, zda mu bude důvěřovat a s chutí s ním spolupracovat, se zdá být pro takové trenéry málo zajímavá. Ale právě v takové situaci zoufalý pes, který vyčerpal všechny způsoby pokojného vyjednávání, buď onemocní chronickým stresem, nebo udělá zoufalý krok – projeví agresi. Ze zoufalství, ne proto, že se rozhodla převzít trůn.

Trest může mít dočasný účinek – když je pes zastrašován a demoralizován. Má to však velmi nepříjemné následky. Ale „tady a teď“ to může vypadat efektně, což uchvátí neznalé a neochotné ponořit se do psychologie majitelů domácích mazlíčků.

Ano, jistě, fráze jako „uspokojování potřeb psa“ občas zazní, ale jak souhlasí s tím, že je týráno nešťastné zvíře? Opravdu to pes potřebuje? Je masochistka?

Foto: google.ru

O Caesaru Millanovi píšu, protože je nejjasnějším příkladem trenéra, který není užitečný, ale škodlivý. Naštěstí pro psy žijící v západoevropských zemích se tam takové metody nectí a dá se za takovou práci nadělat spoustu problémů. Takové metody byly ostře kritizovány takovými slavnými trenéry a zvířecími psychology jako Anne Lill Kvam, Turid Rugos, Barry Eaton, Anders Hallgren, Patricia McConnell a další.

Koneckonců dnes existuje alternativa ke krutosti. Pes může (a měl by) být vychován a vycvičen bez násilí a humánním způsobem se vypořádat s problémy s chováním. To však samozřejmě nedává okamžité výsledky a vyžaduje trpělivost a čas. I když výsledek stojí za to.

Jaké metody nelze použít při výchově a výcviku psů

Existuje skvělý způsob, jak pochopit, zda jednáte s kompetentním trenérem nebo s tím, jehož znalosti o chování a psychologii psů jsou několik desetiletí zastaralé.

Pokud cvičitel používá k výuce poslušnosti následující metody, trénink s ním nebude přínosný (alespoň z dlouhodobého hlediska):

1. Způsobování bolesti psovi (bití, štípání atd.)
2. Nehumánní střelivo (přísný obojek – kovový s hroty uvnitř, smyčka, obojek proti elektrickému šoku).
3. Nedostatek jídla, vody nebo procházky.
4. Ryba na vodítko.
5. Alfa flipy (alfa hody), drhnutí, chvaty tlamou.
6. Dlouhá izolace psa.
7. Intenzivní cvičení pro „uklidnění“ psa („dobrý pes je unavený pes“).

Bohužel v našem okolí mají takoví „překladatelé“ spoustu příznivců, kteří se mohou skrývat i za znak „bezkonfliktního“ vzdělávání. 

A proto odpovědnost za výběr člověka, který může (nebo nesmí) ke psovi připustit, leží pouze na majiteli. S tímto psem přece musí žít.

Fotografie: grunge.com/33255/reasons-never-listen-dog-whisperer