Osobní terapeut – Cat Martin

První schůzka

Jednou mi dcera Irina po telefonu řekla: „Mami, doma tě čeká překvapení…“

Když jsem jel domů, pořád jsem přemýšlel, co by to mohlo být. A jakmile jsem překročil práh, hned jsem ho uviděl – malé chlupaté červené kotě s obrovskýma modrýma očima. A kolem – tácy, misky, různé koule, koule…

Pamatuji si, jak jsem kotě vzala do náruče a Ira mi vyprávěl podrobnosti o jeho těžkém životě, který trval měsíc. Náš Martin je nalezenec. Laskaví lidé sebrali nešťastnou osamělou hroudu na ulici a přenesli ji do kočičího útulku. Odtud si Ira kotě odnesl.

Organizátoři útulku se navíc o osud zachráněných dlouho zajímali, zodpověděli všechny naše dotazy, poradili s péčí o kotě, s jeho navykáním na tác, přechodem z mléčné výživy na pevnou stravu a načasováním. očkování.

Tyto konzultace nebyly zbytečné: Martin je první kočka v naší rodině. Když byly děti malé, měli jsme křečky, morčata a papoušky.

Martin se okamžitě stal oblíbencem všech  

Když jsem viděl kočku, díval se mu do očí, kupodivu jsem nebyl vůbec proti tomu, že se u nás usadil. I když, abych byl upřímný, já sám bych se k takovému kroku sotva kdy odhodlal. A tady – to bylo postaveno před skutečnost!

Okamžitě byla dcera právoplatnou paničkou kočky. Hodně s ním fičela, hrála si, chodila k veterináři. Kočka je očkovaná a kastrovaná. Před pár lety se Irina přestěhovala do České republiky. Veškerá péče o mazlíčka padla na mě a mého syna. Těžko říct, koho považuje za svého pána, koho víc miluje. Alexey je na Martina přísnější. Pokud syn řekne „Ne“, znamená to „ne“. Kočka nebere moje zákazy vždy vážně. Jak můj syn, tak já to rádi třepeme. Když pohladím kočku, když je jí zvíře nakloněno, pak to Lesha vyžaduje, když chce. V takových případech může Martin uvolnit drápy, říct výhružně „Mňau“ a utéct.

Kočka je v péči velmi jednoduchá a nenáročná.

Martin od raného dětství prokázal všechny své nejlepší vlastnosti. On je chytrý! Okamžitě začal chodit na podnos. A nikdy nedošlo k žádnému „chybění“!

Snadno přešel z mléčné výživy na suchou stravu, rychle si zvykl na škrabadlo. Obecně je Martin velký úhledný muž, úhledný, má rád pořádek. 

Pravda, přitahuje mou pozornost, kočka může škrábat na pohovce. To znamená, že je čas ho nakrmit nebo pohladit.

Kočičí návyky, se kterými je třeba počítat 

Martin je 100% domácí. Maximálně se může dostat na přistání. Vzít ho k veterináři je pro nás opravdová zkouška a pro zvíře obrovský stres. Křičí tak, že se celý vchod běží dívat, co s kočkou děláme. Při odjezdu na dovolenou se proto prosím postarejte o sousedy Martina. Dopravit ho k příbuzným nebo do zvířecího hotelu je nereálné.

Rozchod kočka snáší odvážně. Když se vrátíme, může samozřejmě dát najevo, že se urazil... Ale přesto dává najevo více radosti. „Rozteče se“ pod nohama, vrní... A je potřeba ho hladit, hladit... Dlouho, velmi dlouho. Navíc taková setkání jsou u nás již tradicí. A je jedno, jestli jste odjeli na týden, nebo z domu jen na hodinu.

Je velmi klidný a samostatnější. Musíte to zkusit hrát. Kdysi ho Martin v noci nenechal spát a večer jsme se ho snažili trochu „vytrénovat“, aby se unavil. Hodili po něm míč. Martin se za ním třikrát rozběhl a pak si lehl a čekal, až se vyvalí.

Pokud ale oknem proletí nějaký živý tvor – můra, motýl, moucha – pak se jeho hbitost projeví! Možná byli v jeho rodině lovci. Pokud Martin někoho pronásleduje, pozor: po cestě je všechno smeteno!

Kočka si ale nerada hraje s dětmi. Raději se schoval pod vanu, než aby ho nechali roztrhat!

S jakými problémy jste se při péči o kočku potýkali? 

Martin je v zásadě bezproblémový kocour. Dost zdravé. Jednou byl ošetřen proti blechám: několikrát ho umyl speciálním šamponem. Zajímalo mě, kde se v kočce, která nevychází z domu, vzaly blechy. Veterinář řekl, že my sami je můžeme přinést na botách…

A nějak tam byla alergie. Kočka mu roztrhla uši a břicho. Musel jsem změnit jídlo. Přešel ze suchého na přírodní. Teď speciálně pro něj vařím kaše, ochucuji je masem nebo rybou. Pěstuji oves na parapetu.

Má také hodně vlny. Musíte často umývat podlahy. Ale je s námi načechraný a my naštěstí nejsme alergičtí!

Předení – pro potěšení: jeho i moje

Dříve kočka spala celou dobu buď se mnou, nebo se synem. Ale letos v létě to najednou přestalo. Asi kvůli horku. Nedávno jsem velmi onemocněl a kočka ke mně znovu přišla. Zdá se, že cítil, jak mi bylo špatně, snažil se léčit svým teplem.

Martin má také uklidňující účinek. Když jsem nervózní, dělám si s něčím starosti, vezmu kočku do náruče, pohladím ji a ona rachotí a rachotí... V tom dunění se problémy nějak rozplynou a já se uklidním.

Někdy se sám sebe ptám: duní proto, že se cítí dobře, nebo proto, aby mě to potěšilo? Zřejmě se nám koneckonců oběma dostává potěšení: hladím ho, lituji toho, v odpověď zavrní.

Zajímavý fakt

Oči koťátka Martina byly modré. A teď jsou žluté a někdy zezelenají nebo světle hnědé. Na čem to závisí, nevím. Možná kvůli změně počasí nebo náladě…