Protein ve stravě koně

Protein ve stravě koně

Po vodě jsou bílkoviny nejhojnější látkou v těle koně, od mozku až po kopyta. Protein je víc než jen svalová hmota. Jsou to enzymy, protilátky, DNA/RNA, hemoglobin, buněčné receptory, cytokiny, většina hormonů, pojivová tkáň. Netřeba dodávat, že bílkoviny (alias protein) jsou velmi důležitou složkou stravy.

Struktura molekuly proteinu je tak složitá, že je překvapivé, jak se vůbec tráví. Každá barevná kulička na obrázku je řetězec aminokyselin. Řetězce jsou navzájem spojeny určitými chemickými vazbami, které tvoří sekvenci a tvar konečné molekuly. Každý protein má svou vlastní sadu aminokyselin a svou vlastní jedinečnou sekvenci těchto aminokyselin a tvar, ve kterém jsou nakonec zkrouceny.

Molekuly bílkovin procházejí primárním „zpracováním“ již v žaludku – působením žaludeční šťávy se molekula rozvine, dojde i k porušení některých vazeb mezi řetězci aminokyselin (dochází k tzv. „denaturaci“). Dále v tenkém střevě se vzniklé řetězce aminokyselin vlivem enzymu proteázy pocházejícího ze slinivky břišní rozkládají na jednotlivé aminokyseliny, jejichž molekuly jsou již dostatečně malé na to, aby prošly střevní stěnou a dostaly se do krevního řečiště. Po požití se aminokyseliny skládají zpět do proteinů, které kůň potřebuje. ————— Udělám malou odbočku: v poslední době jsou někteří výrobci krmiv, kteří tvrdí, že bílkovina v jejich krmivu není nijak zpracována, není tedy denaturována a zachovává si svou biologickou aktivitu, na rozdíl od konkurenčních krmiv, ve kterých proteiny jsou denaturovány a ztrácejí přitom svou biologickou aktivitu. tepelné nebo jiné zpracování. Taková prohlášení nejsou nic jiného než marketingový tah! Za prvé, když se dostaneme do gastrointestinálního traktu, jakýkoli protein je okamžitě denaturován, jinak se obrovská molekula proteinu jednoduše nemůže absorbovat do krve přes střevní stěny. Pokud je protein již denaturovaný, je to rychlejší strávený, protože můžete přeskočit první krok. Pokud jde o biologickou aktivitu, týká se funkcí, které konkrétní protein v těle vykonává. S ohledem na koně pro ni není biologická aktivita rostlinných bílkovin (například fotosyntéza) příliš potřebná. Tělo si samo sestavuje bílkoviny z jednotlivých aminokyselin s biologickou aktivitou nezbytnou pro tento konkrétní organismus.

—————- Bílkoviny, které se nestihnou v tenkém střevě natrávit, se dostanou do zadního střeva a tam sice dokážou vyživit místní mikroflóru, ale pro tělo koně jsou již celkem zbytečné (odtud mohou jen pokračujte k východu). Průjem může být vedlejším účinkem.

Tělo neustále rozkládá stávající bílkoviny a syntetizuje nové. Některé aminokyseliny jsou přitom produkovány z jiných, které existují, některé aktuálně nepotřebné jsou z těla odstraněny, protože schopnost ukládat bílkoviny do budoucna v organismu koně (a pravděpodobně žádného jiného) neexistuje.

Aminokyselina se navíc nevylučuje úplně. Odděluje se od něj aminoskupina obsahující dusík – je vylučován složitou cestou přeměn ve formě močoviny s močí. Zbývající karboxylová skupina je uložena a může být použita k výrobě energie, ačkoli tento způsob získávání energie je poměrně komplikovaný a energeticky náročný.

Totéž se děje s extra aminokyselinami, které pocházejí z potravy s bílkovinami. Pokud se je podařilo strávit a vstřebat do krve, ale tělo je aktuálně nepotřebuje, dusík se oddělí a vyloučí močí a zbylá uhlíková část jde do zásob, obvykle tuku. Z stáje je cítit silnější čpavek a kůň zvýší příjem vody (moč musí být z něčeho!)

Výše uvedené nás přivádí k otázce nejen kvantity, ale také kvality bílkovin. Ideální kvalita bílkovin je taková, kde jsou všechny aminokyseliny v přesně stejném poměru, v jakém je tělo potřebuje.

Jsou zde dva problémy. Za prvé: zatím se přesně neví, o jaké množství jde, o to více se bude měnit v závislosti na stavu organismu. Proto je v tuto chvíli poměr aminokyselin ve svalech koní (a u kojících klisen – také v mléce) považován za ideální, protože svaly stále tvoří většinu bílkovin. Dosud byla celková potřeba lysinu víceméně přesně prozkoumána, takže je normalizována. Kromě toho je lysin považován za hlavní limitující aminokyselinu. To znamená, že potraviny velmi často obsahují méně lysinu, než je potřeba ve srovnání se zbytkem aminokyselin. To znamená, že i když je celkové množství bílkovin v normě, tělo je bude schopno využívat jen tak dlouho, dokud bude mít dostatek lyzinu. Jakmile dojde lysin, zbývající aminokyseliny nemohou být použity a jdou do odpadu.

Za limitující jsou považovány také threonin a methionin. Proto je tato trojice často vidět v dresincích.

Množstvím je normalizován buď hrubý protein, nebo stravitelný protein. V krmivech se však nejčastěji uvádí hrubý protein (snáze se to počítá), takže je snazší stavět na normách pro hrubý protein. Faktem je, že hrubý protein se počítá podle obsahu dusíku. Je to velmi jednoduché – spočítali všechen dusík, pak vynásobili určitým koeficientem a dostali surový protein. Tento vzorec však nezohledňuje přítomnost nebílkovinných forem dusíku, takže není zcela přesný.

Při stanovování norem pro surový protein se však bere v úvahu jeho stravitelnost (předpokládá se, že je to asi 50%), takže tyto normy můžete plně používat, ale nezapomeňte na kvalitu proteinu!

Pokud věnujete pozornost obsahu živin v krmivu (např. na štítku na sáčku müsli), pak mějte na paměti, že se to děje oběma způsoby a neměli byste srovnávat nesrovnatelné.

Mnoho kontroverzí vyvolává nadbytek bílkovin ve stravě. Donedávna se všeobecně věřilo, že „otrava bílkovinami“ způsobuje laminitidu. Nyní se prokázalo, že jde o mýtus a protein nemá s laminitidou absolutně nic společného. Přesto se odpůrci bílkovin nevzdávají a tvrdí, že nadbytek bílkovin negativně ovlivňuje ledviny (protože jsou nuceny vylučovat přebytečný dusík) a játra (protože přeměňují toxický amoniak na netoxickou močovinu).

Veterináři a dietologové, kteří se zabývají metabolismem bílkovin, však tvrdí, že jde o mýtus a ve veterinární anamnéze nejsou žádné spolehlivé případy ledvinových problémů kvůli nadbytku bílkovin ve stravě. Jiná věc je, pokud jsou již problematické ledviny. Pak musí být bílkoviny ve stravě přísně na příděl, aby nedošlo k jejich přetížení.

Nebudu tvrdit, že silný přebytek bílkovin je zcela neškodný. Existují například studie, které ukazují, že zvýšené množství bílkovin ve stravě vede ke zvýšení kyselosti krve při cvičení. A přestože studie neříká nic o důsledcích zvýšené kyselosti krve, v zásadě to není příliš dobré.

Existuje také něco jako „proteinové hrboly“. Nejčastěji však tyto vyrážky nemají nic společného s dietou. Velmi vzácně se může vyskytnout alergická reakce na konkrétní bílkovinu, ale bude to čistě individuální problém.

A na závěr chci říci o krevních testech. V biochemii krve existuje něco jako „celkový protein“. Zatímco hodnota celkové bílkoviny pod cílovou hodnotou může (i když ne nutně) indikovat nedostatečný příjem bílkovin ve stravě, celková bílkovina nad normou nemá nic společného s množstvím bílkovin ve stravě! Nejčastějším důvodem přebytku celkových bílkovin je dehydratace! Nadbytek skutečných bílkovin ve stravě lze nepřímo posoudit podle množství močoviny v krvi, přičemž dříve byla opět vyloučena dehydratace a problémy s ledvinami!

Ekaterina Lomeiko (Sara).

Dotazy a komentáře k tomuto článku můžete zanechat blogový příspěvek autor.