Očkování psů proti vzteklině

Očkování psa proti vzteklině je povinným opatřením pro každého majitele, který si váží života a zdraví jak svého mazlíčka, tak všech kolem něj. A samozřejmě svůj život a zdraví především.

Vzteklina je onemocnění způsobené virem vztekliny a přenášené slinami po kousnutí infikovaným zvířetem. Inkubační doba onemocnění je vždy různá a pohybuje se od několika dnů až po rok. Virus se šíří podél nervů do mozku a po jeho dosažení způsobuje nevratné změny. Vzteklina je nebezpečná pro všechny teplokrevníky.

Navzdory nevyléčitelné povaze vztekliny a skutečnému ohrožení zvířat i lidí dnes mnoho majitelů domácích mazlíčků očkování zanedbává. Klasická výmluva zní: „Proč by můj mazlíček pes (nebo kočka) dostal vzteklinu? To se nám rozhodně nestane!“ Statistiky ale ukazují opak: v roce 2015 vyhlásilo 6 moskevských klinik karanténu v souvislosti s propuknutím této nemoci a v letech 2008 až 2011 zemřelo na vzteklinu 57 lidí. Téměř ve všech případech byli zdroji nákazy již nemocní domácí psi a kočky!

Pokud lze díky kolosálnímu objevu Louise Pasteura, který v roce 1880 vyvinul první vakcínu proti vzteklině, zabránit infekci dnes, pak již nelze nemoc vyléčit po nástupu příznaků. To znamená, že všechna infikovaná zvířata s příznaky nevyhnutelně zemřou. Stejný osud bohužel postihuje i lidi.

Po kousnutí zvířete (divokého i domácího) je nutné co nejdříve provést injekce, aby se nemoc zničila v zárodku, než se objeví první příznaky.

Pokud vás nebo vašeho psa kousne jiný mazlíček, který již byl proti vzteklině očkován, riziko nákazy je minimální. V tomto případě je nutné ověřit pravost očkování. V závislosti na tom, kdo byl pokousán (člověk nebo zvíře), kontaktujte pohotovost a/nebo Stanici pro kontrolu nemocí zvířat (SBBZH = státní veterinární klinika) pro další doporučení.

Pokud vás kousne neočkované divoké nebo toulavé zvíře, měli byste co nejdříve kontaktovat kliniku (SBBZH nebo pohotovost) a pokud možno toto zvíře přivést s sebou do SBZZh do karantény (na 2 týdny). 

Pokud není možné bezpečně doručit zvíře (bez nových zranění), které pokousalo vás a vašeho mazlíčka, musíte zavolat BBBZ a nahlásit nebezpečné zvíře, aby mohlo být odchyceno. Pokud se objeví příznaky, zvíře bude utraceno a pokousaná osoba dostane celou řadu injekcí. Pokud je zvíře zdravé, průběh injekcí se přeruší. Pokud není možné doručit zvíře na kliniku, je oběti podána celá řada injekcí.

Jak se domácí psi a kočky, kteří nejsou v kontaktu s divokými zvířaty – přirozenými rezervoáry infekce – nakazí vzteklinou? Velmi jednoduché. 

Při procházce v parku kousne ježek nakažený vzteklinou vašeho psa a přenese na něj virus. Nebo nakažená liška, která vyšla z lesa do města, napadne zatoulaného psa, který zase přenese virus na čistokrevného labradora, který se klidně projde na vodítku. Dalším přirozeným rezervoárem vztekliny jsou myši, které žijí ve velkém množství ve městě a přicházejí do kontaktu s jinými zvířaty. Existuje mnoho příkladů, ale fakta jsou fakta a vzteklina je dnes skutečnou hrozbou pro domácí mazlíčky i jejich majitele.

Situaci komplikuje skutečnost, že ne vždy je možné podle vnějších znaků určit, zda jsou zvířata nemocná. Přítomnost viru ve slinách zvířete je možná i 10 dní před objevením prvních příznaků onemocnění. 

Nějakou dobu se již nakažené zvíře může chovat zcela normálně, ale již představuje hrozbu pro všechny kolem.

Pokud jde o příznaky onemocnění, nakažené zvíře vykazuje dramatické změny v chování. Existují dvě podmíněné formy vztekliny: „laskavá“ a „agresivní“. S „laskavými“ divokými zvířaty se přestanou bát lidí, vydají se do měst a budou milující, stejně jako domácí mazlíčci. Dobrý domácí pes může být naopak náhle agresivní a nikoho k sobě nepustí. U infikovaného zvířete je narušena koordinace pohybů, stoupá teplota, zvyšuje se slinění (přesněji zvíře prostě nemůže sliny spolknout), vznikají halucinace, pocit vody, hluku a světla, začínají křeče. V poslední fázi onemocnění dochází k ochrnutí celého těla, což vede k udušení.

Jediným způsobem, jak ochránit svého mazlíčka (a všechny kolem sebe) před strašlivou nemocí, je očkování. Zvířeti je injekčně podán usmrcený virus (antigen), který vyvolá tvorbu protilátek k jeho zničení a v důsledku toho další imunitu vůči tomuto viru. Když se tedy patogen znovu dostane do těla, imunitní systém se s ním setká s hotovými protilátkami a virus okamžitě zničí, čímž zabrání jeho množení.

Tělo mazlíčka je dostatečně chráněno pouze každoročním očkováním! K ochraně před vzteklinou nestačí zvíře jednorázově očkovat ve věku 3 měsíců! Aby byla imunita proti viru dostatečně stabilní, mělo by se přeočkování provádět každých 12 měsíců!

Minimální věk psa pro první očkování jsou 3 měsíce. Procedura je povolena pouze klinicky zdravým zvířatům.

Každoročním očkováním svého mazlíčka výrazně snížíte riziko nákazy vzteklinou. Žádná vakcína však neposkytuje 100% ochranu. U malého počtu zvířat se protilátky pro podání léku vůbec nevytvářejí. Nezapomeňte na to a dodržujte výše popsaná doporučení.

• Než Louis Pasteur v roce 1880 vynalezl první vakcínu proti vzteklině, byla tato nemoc 100% smrtelná: všechna zvířata a lidé pokousaní již nakaženým zvířetem zemřeli.

• Jediným druhem v přírodě, jehož imunita si s nemocí poradí sama, jsou lišky.

• Název „vzteklina“ pochází ze slova „démon“. Ještě před několika staletími se věřilo, že příčinou nemoci je posedlost zlými duchy.

Článek byl napsán s podporou odborníka: Mac Boris Vladimirovič, veterinář a terapeut na klinice Sputnik.