Syndrom vzteku: Idiopatická agrese u psů

Idiopatická agrese u psů (také nazývaná „syndrom vzteku“) je nepředvídatelná, impulzivní agrese, která se objevuje bez zjevného důvodu a bez jakýchkoliv předběžných signálů. To znamená, že pes nevrčí, nezaujme výhružnou pózu, ale okamžitě zaútočí. 

Foto: schneberglaw.com

Příznaky „syndromu vzteku“ (idiopatická agrese) u psů

Příznaky „syndromu vzteku“ (idiopatická agrese) u psů jsou velmi charakteristické:

1. Idiopatická agresivita se u psů nejčastěji (68 % případů) projevuje u majitelů a mnohem méně často u cizích lidí (u hostů – 18 % případů). Pokud se idiopatická agrese projevuje ve vztahu k cizím lidem, pak k tomu nedochází hned, ale až si na ně pes zvykne. Tito psi nevykazují agresivitu vůči příbuzným častěji než ostatní psi, kteří netrpí „syndromem vzteku“.
2. Pes vážně kousne člověka v okamžiku agrese.
3. Žádné znatelné varovné signály. 
4. Charakteristický „skleněný pohled“ v době útoku.

Zajímavé je, že psi s idiopatickou agresivitou se často projevují jako výborní lovci. A pokud se ocitnou v rodině bez dětí a zároveň majitel nemá ve zvyku „obtěžovat“ psa komunikací, ocení pracovní vlastnosti a obratně obchází ostré rohy a pes má možnost ukázat druhy -typické chování (lov) a zvládání stresu, je zde šance, že takový pes prožije relativně prosperující život.

Příčiny idiopatické agrese u psů

Idiopatická agresivita u psů má fyziologické příčiny a je často dědičná. Co přesně tyto poruchy jsou a proč k nim u psů dochází, však zatím není přesně známo. Je známo pouze to, že idiopatická agrese je spojena s nízkou koncentrací serotoninu v krvi a porušením štítné žlázy.

Byla provedena studie porovnávající psy, které jejich majitelé přivedli na behaviorální kliniku s problémem agrese vůči majitelům. Mezi „experimentálními“ byli psi s idiopatickou agresivitou (19 psů) a s normální agresivitou, která se projevuje po varovných signálech (20 psů). Všem psům byly odebrány vzorky krve a byly měřeny koncentrace serotoninu.

Ukázalo se, že u psů s idiopatickou agresivitou byla hladina serotoninu v krvi 3x nižší než u normálních psů. 

A serotonin, jak mnoho lidí ví, je takzvaný „hormon radosti“. A když to nestačí, v psím životě je „všechno špatně“, zatímco u obyčejného psa dobrá procházka, chutné jídlo nebo zábavná činnost způsobí nával radosti. Ve skutečnosti korekce chování často spočívá v tom, že psovi nabídnete něco, co zvýší koncentraci serotoninu a koncentrace kortizolu („stresového hormonu“) naopak sníží.

Je důležité poznamenat, že všichni psi ve studii byli fyzicky zdraví, protože existují nemoci, které vykazují podobný vzorec na krevních testech (nízký serotonin a vysoký kortizol). S těmito nemocemi jsou psi také podrážděnější, ale to není spojeno s idiopatickou agresivitou.

Hladina serotoninu v krvi však neříká, co přesně se v těle psa „rozbilo“. Například serotonin nemusí být produkován dostatečně, nebo je ho možná hodně, ale není „zachycen“ receptory.

Foto: dogspringtraining.com

Jedním ze způsobů, jak toto chování omezit, je vyřadit z chovu psy, u kterých bylo prokázáno, že projevují idiopatickou agresi.

Například v 80. letech 20. století byl „syndrom vzteku“ (idiopatická agrese) zvláště častý u psů anglických kokršpanělů. Jak se však tento problém stal častějším, odpovědní chovatelé anglického kokršpaněla se tímto problémem velmi zabývali, uvědomili si, že tento typ agrese je dědičný, a přestali chovat psy, kteří toto chování vykazovali. Takže nyní u anglických kokršpanělů je idiopatická agrese poměrně vzácná. Začalo se to ale objevovat i u zástupců jiných plemen, jejichž chovatelé zatím nebijí na poplach.

Čili při správném chovu problém z plemene odpadá.

Proč se objevuje v jiném plemeni? Faktem je, že genom je uspořádán tak, že k mutacím nedochází náhodou. Pokud jsou dvě zvířata příbuzná (a psi různých plemen jsou si navzájem mnohem příbuznější než např. pes s kočkou), pak se pravděpodobněji objeví podobné mutace než např. podobné mutace u kočky a psa.

Idiopatická agrese u psa: co dělat?

1. Vzhledem k tomu, že idiopatická agrese u psa je stále nemocí, nelze ji „vyléčit“ samotnou korekcí chování. Musíte kontaktovat veterináře. Situaci v některých případech mohou zlepšit hormonální léky. Pomoci mohou i mírná sedativa.
2. Speciální dieta: více mléčných výrobků a výrazné omezení porcí masa.
3. Předvídatelné, pro psa srozumitelné pravidla života v rodině, rituály. A tato pravidla musí dodržovat všichni členové rodiny.
4. Úprava chování zaměřená na rozvoj důvěry psa v majitele a snížení vzrušení.
5. Neustálé posilování signálů smíření u psa.

Foto: petcha.com

Mějte na paměti, že psi s idiopatickou agresivitou jsou neustále v depresi a stresu. Neustále se cítí špatně a jsou otravní. A to je druh chronického onemocnění, jehož léčba bude trvat celý život.

Bohužel idiopatická agrese („syndrom vzteku“) je jedním z těch problémů s chováním, které mají tendenci se znovu objevovat. 

Pes, který má jediného majitele, který se chová důsledně a nastavuje psovi jasná a srozumitelná pravidla, se s problémem vyrovná spíše než pes, který žije ve velké rodině.