Pes přijel z Litvy do Běloruska za bývalou majitelkou!

I ten nejhorší pes na světě se může stát opravdovým a oddaným přítelem. Tento příběh se nestal nikomu, ale naší rodině. Přestože jsou ty události staré více než 20 let a bohužel nemáme fotky tohoto psa, pamatuji si vše do nejmenších detailů, jako by se to stalo včera.

Jednoho ze slunečných letních dnů mého šťastného a bezstarostného dětství přišel na dvorek domu mých prarodičů pes. Pes byl hrozný: šedivý, hrozný, s toulavými vlasy a obrovským železným řetězem kolem krku. Hned jsme jeho příchodu nepřikládali velký význam. Mysleli jsme si: běžný vesnický jev – pes se utrhl ze řetězu. Nabídli jsme psí žrádlo, ona odmítla a pomalu jsme ji vyprovázeli za bránu. Jenže po 15 minutách se stalo něco nepředstavitelného! Babiččin host, kněz místního kostela Ludwik Bartošak, právě vletěl na dvůr s tímto strašlivým chundelatým tvorem v náručí.

Obvykle klidný a vyrovnaný otec Ludwik vzrušeně, nepřirozeně nahlas a emotivně prohlásil: „To je můj Kundel! A přijel pro mě z Litvy! Zde je nutné provést rezervaci: popsané události se staly v běloruské vesnici Golshany, v okrese Ošmjany v oblasti Grodno. A místo je to mimořádné! Nachází se zde slavný hrad Golshansky, popsaný v románu Vladimíra Korotkeviče „Černý hrad Olshansky“. Mimochodem, komplex paláce a hradu je bývalou rezidencí knížete P. Sapiehy, postavenou v první polovině 1. století. V Golšanech je také architektonická památka – františkánský kostel – postavený v barokním slohu již v roce 1618. Stejně jako bývalý františkánský klášter a mnoho dalších zajímavostí. Ale o tom příběh není…

Je důležité správně znázornit období, ve kterém se události odehrály. Byla to doba „tání“, kdy se lidé začali pomalu vracet k náboženství. Kostely a kostely byly přirozeně v dezolátním stavu. A tak byl kněz Ludwik Bartošak poslán do Golšan. A dostal neuvěřitelně těžký úkol – oživit svatyni. Stalo se, že na nějaký čas, když probíhaly opravy v klášteře a kostele, se kněz usadil v domě mých prarodičů. Předtím svatý otec sloužil v jedné z farností v Litvě. A podle zákonů františkánského řádu kněží zpravidla nezůstávají dlouho na jednom místě. Každé 2-3 roky mění místo výkonu služby. Nyní se vraťme k našemu nezvanému hostu. Ukázalo se, že mniši z Tibetu kdysi dali otci Ludwikovi psa tibetského teriéra. Z nějakého důvodu mu kněz říkal Kundel, což v polštině znamená „míšenec“. Protože se kněz chystal přestěhovat z Litvy do běloruských Golšan (kde zpočátku neměl kde bydlet), nemohl si psa vzít s sebou. A zůstala v Litvě v péči přítele Ludwigova otce. 

Jak pes přetrhl řetěz a proč se vydal na cestu? Jak Kundel překonal vzdálenost téměř 50 km a skončil v Golšanech? 

Pes šel asi 4-5 dní po pro něj absolutně neznámé cestě s těžkým železným řetězem na krku. Ano, běžel za majitelem, ale majitel po té cestě vůbec nešel, ale jel autem. A jak ho nakonec Kundel našel, zůstává pro nás všechny stále záhadou. Po radosti ze setkání, překvapení a údivu začal příběh o záchraně psa. Kundel několik dní nic nejedl ani nepil. A všechno šlo a šlo… Měl těžkou dehydrataci a tlapky měl vymazané do krve. Pes musel být doslova opilý z pipety, krmen kousek po kousku. Ze psa se vyklubala strašná vzteklá bestie, která se vrhla na všechny a na všechno. Kundel terorizoval celou rodinu, nikomu nedal propustku. Nebylo možné ani přijít a nakrmit ho. A mrtvice a myšlenka nevznikly! Byla pro něj postavena malá ohrada, kde bydlel. Nohou k němu přitlačili misku s jídlem. Nebylo jiné cesty – mohl se snadno prokousnout rukou. Náš život se změnil ve skutečnou noční můru, která trvala rok. Když kolem něj někdo prošel, vždy zavrčel. A i jen se večer projít po dvoře, projít se, každý si 20x pomyslel: stojí to za to? Opravdu jsme nevěděli, co dělat. Nikdy neexistovala taková stránka jako WikiPet. Pokud jde o existenci internetu v té době, představy byly velmi iluzorní. A ve vesnici nebylo koho se zeptat. A psí šílenství narůstalo, stejně jako naše obavy z něj. 

Všichni jsme se jen divili: „Proč, Kundeli, jsi k nám vůbec přišel? Cítil ses v té Litvě tak špatně?“

 Teď tomu rozumím: pes byl v hrozném stresu. Byly doby, byla hýčkána a spala v domě na pohovkách... Pak ji najednou připoutali na řetěz. A pak se úplně usadili na ulici ve voliéře. Neměla ponětí, kdo všichni ti lidé byli kolem. Mistr kněz byl celou dobu v práci. Řešení se našlo nějak náhle a samo. Jednou vzal tatínek zlého Kundela s sebou do lesa na maliny a vrátil se jako s jiným psem. Kundel se konečně uklidnil a uvědomil si, kdo je jeho pánem. Obecně je táta hodný chlap: každé tři dny bral psa s sebou na dlouhé procházky. Dlouho jel na kole lesem a Kundel běžel vedle něj. Pes se vrátil unavený, ale stále agresivní. A tenkrát... Nevím, co se stalo Kundelovi. Buď se cítil potřebný, nebo pochopil, kdo je šéf a jak se má chovat. Po společných procházkách a hlídání tatínka v lese byl pes k nepoznání. Kundel se nejen uklidnil, ale dokonce přijal za kamaráda malé štěně, které přinesl jeho bratr (mimochodem, Kundel ho nějak kousl do ruky). Po nějaké době kněz Ludwik vesnici opustil a Kundel žil u své babičky dalších 8 let. A ačkoliv nebyl důvod se bát, vždy jsme se s obavami dívali jeho směrem. Tibetský teriér pro nás vždy zůstával tajemný a nepředvídatelný. Navzdory roku hrůzy, který nám dal, jsme ho všichni upřímně milovali a byli jsme velmi smutní, když odešel. Kundel dokonce svého pána nějak zachránil, když se údajně utopil. Podobné případy jsou popsány v literatuře. Náš tatínek je sportovec, učitel tělesné výchovy. Rád plaval, zvláště se potápěl. A pak jednoho dne šel do vody, potápěl se... Kundel zřejmě usoudil, že se majitel topí, a spěchal ho zachránit. Táta má na hlavě malou pleš – není co vytahovat! Kundel nevymyslel nic lepšího, než si sednout na hlavu. A stalo se to právě v době, kdy se tatínek měl vynořit a ukázat nám všem, jaký je to dobrý chlap. Ale nepovedlo se vynořit... Pak táta přiznal, že v tu chvíli už se loučil se životem. Ale všechno skončilo dobře: buď Kundel přišel na to, že se dá z hlavy, nebo se táta nějak soustředil. Když si táta uvědomil, co se děje, jeho naprosto neradostné výkřiky byly slyšet daleko za vesnicí. Ale přesto jsme Kundela chválili: zachránil soudruha!Naše rodina stále nechápe, jak tento pes mohl najít náš domov a projít tak složitou cestou při hledání svého majitele?

Znáte podobné příběhy a jak se to dá vysvětlit?