Výskyt prasat v Evropě

Objev Ameriky Kryštofem Kolumbem umožnil kontakt morčete se Starým světem. Tito hlodavci se do Evropy dostali na lodích španělských dobyvatelů před 4 stoletími z Peru. 

Poprvé bylo morče vědecky popsáno ve spisech Aldrovanda a jeho současníka Gesnera, který žil ve 30. století. Podle jejich výzkumů se ukazuje, že morče bylo do Evropy přivezeno asi 1580 let po vítězství Pizarra nad Indiány, tedy kolem XNUMX. 

Morče se v různých zemích nazývá různě. 

V Anglii – Indian little pig – malé indické prase, neklidná cavy – neklidné (pohyblivé) prase, Morče – Morče, domácí cavy – prase domácí. 

Indiáni nazývají prase jménem, ​​které Evropané slyší jako „cavy“. Španělé žijící v Americe nazývali toto zvíře španělským jménem králík, zatímco jiní kolonisté ho tvrdohlavě nazývali malým prasátkem, toto jméno bylo přineseno do Evropy spolu se zvířetem. Před příchodem Evropanů do Ameriky sloužilo prase jako potrava pro domorodce. Všichni španělští spisovatelé té doby ji označují jako malého králíčka. 

Může se zdát zvláštní, že se tomuto divokému zvířeti říká morče, ačkoli nepatří do plemene prasat a není původem z Guineje. To je s největší pravděpodobností způsobeno tím, jak se Evropané dozvěděli o existenci příušnic. Když Španělé vstoupili do Peru, viděli malé zvíře na prodej! velmi podobný selátku. 

Na druhé straně starověcí spisovatelé nazývali Ameriku Indií. Proto toto zvířátko nazvali porco da India, porcella da India, indické prase. 

Jméno guinea pig se zdá být anglického původu a M. Cumberland říká, že se vší pravděpodobností pochází ze skutečnosti, že Britové měli více obchodních vztahů s pobřežím Guineje než s Jižní Amerikou, a proto byli zvyklí hledat v Guineji jako součást Indie. Podoba prasete s prasetem domácím pocházela hlavně ze způsobu, jakým je domorodci vařili k jídlu: polévali je vařící vodou, aby je očistili od vlny, jako se to dělalo při odstraňování štětin z prasete. 

Ve Francii se morče nazývá cochon d'Inde – indické prase – nebo cobaye, ve Španělsku je to Cochinillo das India – indické prase, v Itálii – porcella da India, nebo porchita da India – indické prase, v Portugalsku – Porguinho da Indie – indické příušnice, v Belgii – cochon des montagnes – horské prase, v Holandsku – Indiaamsoh varken – indické prase, v Německu – Meerschweinchen – morče. 

Je tedy přípustné předpokládat, že se morče rozšířilo v Evropě od západu na východ, a název, který existuje v Rusku – morče, možná naznačuje dovoz prasat „zpoza moře“ na lodě; část příušnic se rozšířila z Německa, proto k nám přešlo i německé označení morče, zatímco ve všech ostatních zemích je známé jako prase indické. Pravděpodobně proto se mu říkalo zámoří a pak moře. 

Morče nemá nic společného s mořem ani s prasaty. Objevil se samotný název „příušnice“, pravděpodobně kvůli struktuře hlavy zvířat. Možná proto jí říkali prase. Tato zvířata se vyznačují protáhlým tělem, hrubou srstí, krátkým krkem a relativně krátkýma nohama; přední končetiny mají čtyři a zadní končetiny tři prsty, které jsou vyzbrojeny velkými žebrovanými drápy ve tvaru kopyta. Prase je bezocasé. To také vysvětluje jméno zvířete. V klidném stavu připomíná hlas morčete klokotání vody, ale ve stavu úleku přechází v pištění. Zvuk, který vydává tento hlodavec, je tedy velmi podobný chrčení prasat, a proto se mu zřejmě říkalo „prase“. Předpokládá se, že v Evropě, stejně jako ve své domovině, původně sloužilo morče jako potrava. Pravděpodobně s těmito událostmi souvisí i původ anglického názvu pro prasata – guinea pig – prase pro morče (guinea – do roku 1816 hlavní anglická zlatá mince, dostala své jméno podle země (Guinea), kde se zlato potřebné neboť jeho ražba byla těžena). 

Morče patří do řádu hlodavců, čeledi prasat. Zvíře má v každé čelisti dva falešně zakořeněné, šest stoličkových zubů a dva řezáky. Charakteristickým znakem všech hlodavců je, že jim řezáky rostou po celý život. 

Řezáky hlodavců jsou pokryty smaltem – nejtvrdší hmotou – pouze z vnější strany, takže hřbet řezáku se mnohem rychleji maže a díky tomu je vždy zachována ostrá vnější řezná plocha. 

Řezáky slouží k prokusování různého objemného krmiva (stonky rostlin, okopaniny, seno atd.). 

Doma, v Jižní Americe, tato zvířata žijí v malých koloniích na pláních porostlých křovinami. Kopou díry a upravují úkryty ve formě celých podzemních měst. Prase nemá prostředky aktivní ochrany před nepřáteli a samo by bylo odsouzeno k záhubě. Ale zaskočit skupinu těchto zvířat není tak snadné. Jejich sluch je velmi jemný, jejich instinkt je prostě úžasný, a co je nejdůležitější, střídavě odpočívají a hlídají. Na poplašný signál se prasata okamžitě schovají do norků, kudy větší zvíře prostě neproleze. Další ochranou pro hlodavce je jeho vzácná čistota. Prase mnohokrát denně „pere“, češe a olizuje srst sobě i svým mláďatům. Je nepravděpodobné, že by dravec mohl prase najít čichem, nejčastěji jeho kožich vydává pouze slabý zápach sena. 

Existuje mnoho druhů divoké cavia. Všechny jsou navenek podobné domácím, bezocasé, ale barva srsti je jednobarevná, častěji šedá, hnědá nebo nahnědlá. Samice má sice jen dvě bradavky, ale v jednom vrhu jsou často 3-4 mláďata. Těhotenství trvá asi 2 měsíce. Mláďata jsou dobře vyvinutá, vidí, rychle rostou a po 2-3 měsících jsou již sama schopna dát potomky. V přírodě bývají 2 vrhy ročně, v zajetí více. 

Obvykle je hmotnost dospělého prasete přibližně 1 kg, délka je asi 25 cm. Hmotnost jednotlivých exemplářů se však blíží 2 kg. Očekávaná délka života hlodavců je poměrně velká – 8–10 let. 

Jako laboratorní zvíře je morče nepostradatelné pro svou vysokou citlivost vůči patogenům mnoha infekčních onemocnění u lidí a hospodářských zvířat. Tato schopnost morčat předurčila jejich využití pro diagnostiku mnoha nakažlivých onemocnění lidí i zvířat (například záškrt, tyfus, tuberkulóza, vozhřivka atd.). 

V pracích domácích i zahraničních bakteriologů a virologů II Mečnikova, NF Gamaleya, R. Kocha, P. Rouxe a dalších morče vždy zaujímalo a zaujímá jedno z prvních míst mezi laboratorními zvířaty. 

V důsledku toho bylo a má morče velký význam jako laboratorní zvíře pro lékařskou a veterinární bakteriologii, virologii, patologii, fyziologii atd. 

U nás je morče hojně využíváno ve všech oblastech medicíny a také při studiu lidské výživy a především při studiu působení vitaminu C. 

Mezi její příbuzné patří známý králík, veverka, bobr a kapybara obrovská, známá pouze ze zoo.