Inteligence psů v komunikaci s lidmi

Víme, že psi jsou zběhlí v komunikaci s lidmi, například v tom, že jsou skvělí „číst“ naše gesta a řeč těla. Je již známo, že se tato schopnost objevila u psů v proces domestikace. Ale sociální interakce není jen porozumění gestům, je to mnohem víc. Někdy máme pocit, že nám čtou myšlenky.

Jak psi využívají inteligenci při jednání s lidmi?

Vědci se pustili do zkoumání sociálních interakčních schopností psů a zjistili, že tato zvířata jsou stejně talentovaná jako naše děti. 

Ale jak přicházelo více a více odpovědí, vynořovaly se další a další otázky. Jak psi využívají inteligenci při jednání s lidmi? Jsou všichni psi schopni úmyslných akcí? Vědí, co člověk ví a co je neznámé? Jak se pohybují v terénu? Jsou schopni najít nejrychlejší řešení? Chápou vztahy příčin a následků? Rozumějí symbolům? A tak dále a tak dále.

Brian Hare, výzkumník z Duke University, provedl řadu experimentů se svým vlastním labradorským retrívrem. Muž šel a pochoutku schoval do jednoho ze tří košíků – pes byl navíc ve stejné místnosti a všechno viděl, ale majitel v místnosti nebyl. Majitel poté vešel do místnosti a 30 sekund sledoval, zda pes ukáže, kde je pamlsek schovaný. Labrador odvedl skvělou práci! Ale jiný pes, který se zúčastnil experimentu, nikdy neukázal, kde co je – jen seděl, a to je vše. To znamená, že zde jsou důležité individuální vlastnosti psa.

Interakcí psů s lidmi se zabýval i Adam Mikloshi z univerzity v Budapešti. Zjistil, že většina psů má tendenci cíleně komunikovat s lidmi. A že pro tato zvířata je také velmi důležité, zda je vidíte nebo ne – to je takzvaný „efekt publika“.

A také se ukázalo, že psi nejen rozumí slovům nebo pasivně vnímají informace, ale jsou schopni nás využít i jako nástroj k dosažení svých cílů.

Rozumí psi slovům?

Naše děti mají tendenci se neuvěřitelně rychle učit nová slova. Například děti do 8 let jsou schopny si zapamatovat 12 nových slovíček denně. Šestileté dítě zná asi 10 slov a středoškolák asi 000 (Golovin, 50). Nejzajímavější však je, že samotná paměť k zapamatování nových slov nestačí – musíte také umět vyvozovat závěry. Rychlá asimilace je nemožná bez pochopení toho, jaký „nálepek“ by měl být připojen ke konkrétnímu předmětu, a bez opakovaného opakování.

Děti jsou tedy schopny porozumět a zapamatovat si, které slovo je spojeno s předmětem 1-2krát. Dítě navíc nemusíte ani speciálně učit – stačí ho s tímto slovem seznámit např. ve hře nebo v běžné komunikaci, podívat se na předmět, pojmenovat jej nebo jinak upozornit na to.

A děti také dokážou aplikovat metodu vylučování, tedy dospět k závěru, že když pojmenujete nové slovo, vztahuje se na dříve neznámý předmět mezi již známými, a to i bez dalšího vysvětlování z vaší strany.

První pes, který dokázal, že i tato zvířata mají takové schopnosti, byl Rico.

Výsledky vědce překvapily. Faktem je, že v 70. letech bylo mnoho experimentů s výukou slov opic. Opice se dokážou naučit stovky slov, ale nikdy nebylo prokázáno, že by dokázaly rychle pochytit názvy nových předmětů bez dalšího tréninku. A psi to umí!

Juliane Kaminski ze Společnosti Maxe Plancka pro vědecký výzkum provedla experiment se psem jménem Rico. Majitelka tvrdila, že její pes zná 200 slov, a vědci se ho rozhodli otestovat.

Nejprve hostitelka vyprávěla, jak naučila Rica nová slova. Rozložila různé předměty, jejichž názvy už pejsek znal, například mnoho kuliček různých barev a velikostí a Riko věděl, že je to řekněme růžová nebo oranžová koule. A pak hostitelka řekla: "Přineste žlutý míč!" Takže Rico znala názvy všech ostatních koulí a jeden neznala jeho jméno – byl to žlutý míček. A bez dalších pokynů to Riko přinesl.

Ve skutečnosti přesně stejné závěry dělají děti.

Pokus Juliane Kaminski byl následující. Nejprve zkontrolovala, zda Riko skutečně rozumí 200 slovům. Psovi bylo nabídnuto 20 sad 10 hraček a ve skutečnosti znal slova pro všechny.

A pak provedli experiment, který všechny nevýslovně překvapil. Byla to zkouška schopnosti naučit se nová slova pro předměty, které pes ještě neviděl.

V místnosti bylo umístěno deset hraček, z nichž osm Riko znala a dvě nikdy předtím neviděla. Aby se ujistil, že pes nebude první, kdo uchopí novou hračku jen proto, že je nová, byl nejprve požádán, aby přinesl dvě již známé. A když úkol úspěšně splnila, dostala nové slovo. A Riko vešel do pokoje, vzal jednu ze dvou neznámých hraček a přinesl ji.

Navíc byl experiment opakován po 10 minutách a poté o 4 týdny později. A Riko si v obou případech dokonale zapamatoval název této nové hračky. To znamená, že jednou stačilo, aby se naučila a zapamatovala si nové slovo.

Další pes, Chaser, se tímto způsobem naučil přes 1000 slov. Jeho majitel John Pilley napsal knihu o tom, jak se mu podařilo takto vycvičit psa. Navíc si majitel nevybral to nejschopnější štěně – vzal to první, které narazilo. To znamená, že to není něco výjimečného, ​​ale něco, co je zjevně pro mnoho psů docela dostupné.

Zatím není potvrzeno, že by se nějaká jiná zvířata, kromě psů, dokázala tímto způsobem naučit nová slova.

Foto: google.by

Rozumí psi symbolům?

Experiment s Ricem měl pokračování. Místo názvu hračky se pejskovi ukázal obrázek hračky nebo malá kopie předmětu, který měla přinést z vedlejší místnosti. Navíc to byl nový úkol – hostitelka ji to nenaučila.

Například Riko byl ukázán maličký králíček nebo obrázek králíčka a ona musela přinést králíčka atd.

Překvapivě Rico, stejně jako další dva psi, kteří se účastnili studie Juliana Kamenského, dokonale chápali, co se od nich vyžaduje. Ano, někdo si poradil lépe, někdo hůře, občas došlo k chybám, ale obecně úkol pochopil.

Lidé kupodivu dlouho věřili, že porozumění symbolům je důležitou součástí jazyka a zvířata toho nejsou schopna.

Mohou psi dělat závěry?

Další experiment provedl Adam Mikloshi. Před psem byly dva obrácené poháry. Výzkumník ukázal, že pod jedním kelímkem není žádný pamlsek a podíval se, zda pes dokáže odvodit, že pamlsek je schován pod druhým kelímkem. Subjekty byly ve svém úkolu poměrně úspěšné.

Další experiment byl navržen tak, aby se zjistilo, zda psi rozumí tomu, co vidíte a co ne. Požádáte psa, aby přinesl míček, ale ten je za neprůhlednou zástěnou a vy nevidíte, kde je. A druhá koule je za průhlednou clonou, takže ji můžete vidět. A zatímco vy vidíte jen jeden míček, pes vidí oba. Jaký míč si podle tebe vybere, když ho požádáš, aby ho přinesl?

Ukázalo se, že pes v drtivé většině případů přináší míček, který vidíte oba!

Zajímavé je, že když vidíte oba míčky, pes si náhodně vybere jeden nebo druhý míček, každý asi v polovině případů.

To znamená, že pes dojde k závěru, že pokud požádáte, aby přinesl míč, musí to být míč, který vidíte.

Dalším účastníkem pokusů Adama Mikloshiho byl Phillip, asistenční pes. Cílem bylo zjistit, zda by se Phillip mohl naučit flexibilitě při řešení problémů, které mohou nastat v procesu práce. A místo klasického tréninku dostal Phillip nabídku opakování akcí, které od něj očekáváte. Jedná se o takzvaný trénink „Udělej, co dělám“ („Udělej, co dělám“). To znamená, že po předběžné přípravě předvedete psovi úkony, které ještě neprováděl, a pes po vás opakuje.

Například vezmete láhev vody a přenesete ji z jedné místnosti do druhé, pak řeknete „Udělej to, co dělám já“ – a pes by měl opakovat vaše kroky.

Výsledek předčil všechna očekávání. A od té doby tým maďarských vědců touto technikou vycvičil desítky psů.

Není to úžasné?

Za posledních 10 let jsme se toho o psech hodně naučili. A kolik objevů nás ještě čeká?