Západní užovka prasečí (Heterodon nasicus)

Heterodon nasicus jsem potkal asi před 10 lety. A upřímně řečeno, tyto plazy jsem považoval za jedovaté: nejenže vypadají přesně jako jejich jedovatí kolegové, ale také dokonale napodobují zvyky typických jedovatých hadů. Pohybovali se „harmonikou“ nebo „housenkou“, jako zmije, když se k nim snažili přiblížit, prováděli ostré boční útoky se silným syčením a celým svým vzhledem se snažili zachytit strašlivý strach. Docela mě překvapilo, když jsem zjistil, že se jedná o „nejedovaté hady“, respektive o užovky prasečí západní (Heterodon nasicus). Pak byli tito hadi dost drahí a pro amatérského teraristu těžko sehnatelní. Roky plynuly a v létě 2002 se do mé sbírky dostal pár těchto okouzlujících tvorů. Za tři roky jsem nasbíral značné zkušenosti s chovem a chovem těchto nádherných plazů.

Obecné informace

Začněme popořadě. Užovka prasečí západní (Heterodon nasicus) se odhaduje na délku přes metr, i když samice obvykle nepřesahují 60–80 cm, samci jsou ještě menší, dosahují 25–45 cm. Jedná se o malé, „husté“ hady s dobře vyjádřenou špičkou nosu, podobnou čumáku selat (odtud název). Šupiny jsou silně kýlovité, díky čemuž tělo hada vypadá drsně. Had není jedovatý, i když má zadní tesáky, ale podle výzkumu amerických vědců v těchto zubech nejsou žádné drážky a kanály pro jed. Hadi tohoto druhu nemají jedovou žlázu ani toxické sliny, které se vyskytují u jiných druhů tohoto rodu – Heterodon platyrhinos a Heterodon simus. Zadní tesáky slouží pouze k propíchnutí kořisti a „stažení“ vzduchu a vody ze žab a ropuch, když je spolknou. Tito hadi jsou obvykle natřeni šedými, pískovými nebo světle hnědými tóny s tmavě hnědými, načervenalými nebo olivovými skvrnami na zádech.

Heterodon n. prasečí nos. nasicus

Areál

Hognose západní se vyskytuje v jižní Kanadě a většině území Spojených států, od jihovýchodní Arizony po východní Texas. Jižní hranice pohoří jsou méně známé, protože údaje pro Mexiko jsou kusé. Je známo, že jižní hranice pohoří vede trochu jižně od San Luis Potosi na východě a Duranga na západě. V celém rozsahu jsou popsány tři poddruhy: Heterodon nasicus nasicus, H. n. kennerlyi a H. n. gloydi. V celém svém areálu je had poměrně vzácný, a to kvůli omezení přirozeného prostředí a tajnůstkářskému způsobu života. Chráněno US Conservation Services.

H. nasicus žije na suchých písčitých půdách, ale vyskytuje se i v lesních porostech. Had vede norování, norování životní styl. Základem potravy jsou žáby a ropuchy, drobní hlodavci, malí plazi. Byly zaznamenány případy pojídání želvích vajec užovkami prasečími. V případě nebezpečí může předstírat smrt, vydávat nepříjemný zápach, i když jsem takové chování v teráriu nezaznamenal. Had je vejcorodý, ve snůšce 6-30 vajec. Nominální poddruh Heterodon nasicus nasicus se od ostatních poddruhů prasečích hadů odlišuje svým černým břichem.

Obsah v teráriu

Pro chov užovek prasečích v zajetí postačí malé terárium o rozměrech 50 x 35 cm horizontálního typu. Na výšce opravdu nezáleží, protože. hadi vedou pozemský životní styl. Na jednom konci terária je umístěno lokální spodní a horní vytápění. Stropní vytápění je v noci vypnuto. V teráriu je nutné umístit několik úkrytů, v jednom z nich vytvořit vlhkou komoru. Udržujte průměrnou vlhkost 50-60%. Obecná teplota obsahu je 24-26 °C ve dne a 22-23 °C v noci. V místě lokálního vytápění by měla být teplota 30-32°C.

Půda v teráriu by měla být dost kyprá, protože. hadi s prasečím nosem ji ryjí koncem tlamy. Jako základní nátěr používám velké hobliny, ale mnohem dekorativnější (pro chování v expozičním teráriu) je použít nasekanou kůru z tvrdého dřeva (dodává na ruský trh několik známých výrobců) nebo speciální značkové primery pro chov hadů královských. Užovky prasečí je vhodné chovat po jednom, protože. byly zaznamenány případy kanibalismu a společné vysazování pouze za účelem páření během období rozmnožování. Plazi jsou převážně denní.

Krmení

Hadi v zajetí se krmí přibližně jednou za 7-14 dní. Jako potravu v terarijních podmínkách používám středně velké travní a slatinné žáby, nahá potkaní mláďata a myši. Je důležité si uvědomit, že hadi s prasečím nosem mají poměrně krátký žaludek, takže je nejlepší použít ke krmení pouze jednu středně velkou kořist. Přejídání vede k regurgitaci, odmítání jídla a poruchám gastrointestinálního traktu. Nejlepší potravou pro hady s prasečím nosem je žába. I když začnou zažívací potíže, při krmení žab se vše vrátí do normálu. Z častého krmení hlodavci mají i zdravá zvířata řídkou stolici s nestrávenými kousky kůže (což však není známkou nemoci). Pro lepší trávení nahých myší a potkaních mláďat hady podáváme předměty potravy natrhané nebo stažené z kůže, bez kůže. Dospělí hadi dokonale jedí rozmražené potravinové předměty.

Ke změně kůže (línání) u hadů prasečích dochází úplně stejně jako u všech suchozemských plazů. Signálem pro začátek línání je zakalení kůže těla a očí. V tuto chvíli a až do konce línání je lepší hady nekrmit. Obvykle se sami odmítají krmit. U užovek prasečích je frekvence línání mnohem méně častá než u ostatních plazů (u dospělých – 2x ročně, u mláďat – poněkud častěji).

Autor: Alexey Poyarkov „Reptomix Laboratori“ Tula Vydáno: časopis Aqua Animals 2005/3

Poznámka od redaktorů Exotic Planet:

Ohledně toxicity.

Osmiletý samec pokousal svou majitelku, k kousnutí prý došlo omylem, nikoli v důsledku agrese. Následky kousnutí byly velmi nepříjemné:

Docela zajímavá behaviorální funkce:

Tímto způsobem je užovka prasečí zachráněna před útokem predátorů.