Adaptace divokého psa: iniciativa a lidský kontakt

"Musíme být trpěliví," odpověděla Liška. „Nejdřív si sedni támhle, kousek dál, na trávu – takhle. Podívám se na tebe úkosem a ty mlč. […] Ale každý den si sedněte o něco blíž…

Antoine de Saint-Exupery „Malý princ“

Jak můžete rozvíjet kontakt s divokým psem? Hned na začátku cesty se budeme řídit radou moudré Lišky: seďte zpovzdálí, dívejte se úkosem a každým dnem si sedáme blíž a blíž. 

Foto: www.pxhere.com

Jak rozvíjet kontakt s divokým psem a naučit ho iniciativě?

Musíme dát divokému psovi čas, aby se na nás podíval, očichal. Nespěchejte do této záležitosti. Vřele doporučuji začít s adaptací divokého psa na dálku: vejdeme do místnosti a zkontrolujeme, v jaké vzdálenosti není pes naší přítomnosti tak vyděšený, že začne vrčet nebo se mačkat do zdi. Právě v této vzdálenosti sedíme na podlaze (nebo si můžete i lehnout – čím níže k zemi jsme, tím menší nebezpečí pro psa představujeme). 

Sedíme bokem, nedíváme se do očí, předvádíme signály usmíření (více o signálech usmíření se můžete dozvědět z knihy „Signals of Reconciliation“ od Tyurid Ryugas, kterou doporučuji přečíst každému dobrovolníkovi, kurátorovi nebo majiteli psa).

Prezenční sezení trvá minimálně 20 minut, během kterých můžeme nahlas zpívat, aby si pes zvykl na náš hlas a jeho skloňování. Můžeme jíst sendviče, čas od času hodit malé kousky psovi. Zpočátku je ve vaší přítomnosti nebude jíst, ale s jídlem přichází chuť.

A postupně, každý den, se ke psovi přibližujeme na krok či dva smířlivým obloukem. Náš cíl: začít sedět v těsné blízkosti domu na jeho straně, podél jeho dlouhé části.

Když nás pes pustí dostatečně blízko (obvykle to trvá den až pět, pokud paralelně pracujeme na počtu stěn domu, na předvídatelnosti a rozmanitosti, to znamená, že děláme komplexní práci), začneme seďte, čtěte nahlas a jezte sendviče v těsné blízkosti psa. Začínáme se dotýkat jejího boku (a tam už to není daleko od masáže TTach).

Před odchodem z areálu necháváme pejskovi pátrací a kožešinové (lze použít umělou kožešinu) hračky.

Z klasických a nejjednodušších hledačských hraček doporučuji nechat 1 – 2 botníky zaplněné do poloviny zmačkanými listy toaletního papíru, kam před odchodem hodíme pár kousků jídla. Nechte psa prozkoumat krabici a začněte se v ní prohrabovat po pamlscích. Postupně můžeme úkol ztížit tím, že na boxy nasadíme víka, postavíme konstrukce s několika víky, které budou padat a vydávat hluk, když se pes snaží získat jídlo. To je to, co potřebujeme, snažíme se psovi vysvětlit, že iniciativa a tvrdohlavost vedou k odměně: rvačka, drzost!

Úkol si můžete ještě ztížit tím, že po horní části krabičky protáhnete látkové stuhy ve tvaru mřížky – zastrčte náhubek dovnitř, bojujte s mírným napnutím stuh, sežeňte jídlo.

Můžete vzít tenisový míček, vyvrtat do něj díru, opláchnout zevnitř a naplnit ho jídlem. Na jedné straně učíme psa trvat na svém jednání – koulením míčku pes dostává odměnu v podobě rozsypaného jídla. Na druhou stranu se pes takto seznamuje s hračkami.

Průmyslové hračky pro výdej pamlsků jako Kong v praxi u divokých psů moc nerad používám, jelikož jsou většinou z materiálu, který není pro divokého psa příliš srozumitelný a příjemný. Jedná se o domácí psy, kteří jsou ochotni si hrát s čímkoli, co najdou, žvýkají tvrdou gumu nebo se snaží pronásledovat hračku z tvrdého plastu. A vřele doporučuji kupovat Kongy pro majitele psích mazlíčků, kteří mají tendenci doma žvýkat nevhodné předměty nebo vyjí sami. Divoký pes ale podle mě potřebuje něco jemnějšího, nebrzdícího projev iniciativy nepříjemnými hmatovými vjemy. Proto – měkký toaletní papír nebo role toaletního papíru umístěné svisle v krabici od bot nebo dobře odvětrávané zátky od lahví od vína. Proto – tenisový míček, na psí čelisti docela měkký, na zubu velur. Nebo koberec z fleecových stuh, uvnitř kterého je položeno krmivo.

Naším úkolem v této fázi je vyprovokovat psa k aktivní činnosti – nechat ho studovat místnost a vyzkoušet si to na zub.

Pokud mluvíme o běžných, nepotravinářských hračkách, doporučuji ponechat měkké, plyšové hračky jako Skinneeez skins uvnitř. Pamatujeme si, že chceme psa naučit hrát, protože. její schopnost hrát a zájem o hru nám později pomůže při tréninku a navazování kontaktu. Pocit srsti v tlamě se mění na základní instinkty psa – trhat a rušit kořist. Pokud hračka zároveň vrže, jak to dělá Skinneeez – vynikající, jedná se o imitaci lovu chlupatého zvířátka. Existují také speciální kožešinové hračky, které lze naplnit jídlem.

Zvířátko bude zpočátku nabízené hračky prozkoumávat samo, ale jakmile si uvědomí, že tyto hračky vydávají potravu, nedočkavost, aby se k nim dostal, rychle dovede psa k tomu, že ve vaší přítomnosti začne hledat kousky v krabici od bot. To je přesně to, co potřebujeme! Nyní můžeme svými hlasy povzbuzovat a chválit za tlačení krabice, za tvrdohlavost při hledání potravy.

Musíme také pamatovat na hraní se vzdálenostmi. Nejprve přímo ke skrýši položíme misku s jídlem nebo krabičku s pamlsky. Poté misku/krabičku postupně odebíráme dál a dál, provokujeme psa k pohybu, prozkoumávání místnosti. Ve chvíli, kdy nás pes k sobě pustí, nabídneme opět misku nebo box v bezprostřední blízkosti domu, ale z našich rukou.

Pokud pes začne hrabat v boxu nebo žrát z misky, kterou člověk drží, seberte se a psa nehlaďte – nechte ho, ať se ujistí, že pojídání z misky, kterou člověk drží, není děsivé. A vůbec... když sníme něco chutného a v tu chvíli nás začnou hladit, třeba i někoho blízkého, jak příjemné je jeho pohlazení? Abych byl upřímný, řekl bych něco nepříliš příjemného.

Jakmile pes začne jíst z misky držené člověkem, velmi, velmi doporučuji, abyste přestali krmit misku a přešli na ruční krmení. To je poměrně důležitý bod ve vývoji kontaktu. Pes začíná vnímat lidskou ruku jako ruku na krmení, zároveň už můžeme posilovat některé momenty chování a začít se učit ty nejjednodušší triky, jako je „Oči“ (když pes dostane kousek za pohled do očí) , „Pliv“ (pes dostane figurku za to, že se dotkne dlaně člověka nosem), „Dej tlapku“ (pes dostane figurku za podání tlapky člověku), nejjednodušší pátrací hra, která spočívá v tom, že že pes musí najít, ve které ze dvou pěstí je kousek ukrytý.

Foto: af.mil

To jsou ty nejjednodušší triky, které pes rychle sám nabízí, protože. pocházejí z přirozeného chování psa. A zároveň psa učí interakci s člověkem, vysvětlují mu, že člověk je ve skutečnosti jeho osobní velká jídelna, stačí jen pochopit, pro jaké chování se dávkovač otevírá, a nechat člověk se netrápí tím, že to pro psa zpočátku představuje výhradně obchodní zájem. Řeknu to, co jsem již řekl několikrát: všechno má svůj čas.

Jaké metody použít k přizpůsobení divokého psa životu v rodině?

Samostatně se zastavím u metod práce s divokým psem. I když, abych byl upřímný, v mé osobní praxi se neliší od metod práce s domácími psy.

Upřímně věřím, že s divokým psem je nutné pracovat pouze šetrnými metodami, metodou operantního výcviku, kdy je pes aktivním účastníkem výcviku, poznává svět a snaží se odhadnout, co se po něm chce. Můžeme ji podnítit ukazováním (když psa navádíme rukou s kouskem ke správné akci), protože na tvarování, které psa dokonale učí sebevědomí a iniciativě, ještě není divoký pes připraven. Ale jsem kategoricky proti používání averzivních metod výuky. Světová praxe a statistiky ukazují selhávání těchto metod práce, zejména u divokých psů. A to je logické: když na vás učitel, když jste nuceni studovat cizí jazyk, pravidelně křičí a mlátí vás do rukou pravítkem, budete se chtít dál učit jazyk, který jste původně nepotřebovali? Ve které třídě se zlomíte, vyjádříte učiteli vše, co si myslíte, a odejdete s prásknutím dveří? 

Proč zvolit metodu, ve které je pes aktivním účastníkem? Pamatujte, že jsme již zmínili, že iniciativa jde ruku v ruce se sebevědomím a obě vlastnosti pomáhají bojovat s nedůvěrou, opatrností a strachem – těmi vlastnostmi chování, které projevuje většina divokých psů.

Foto: flickr.com

Kromě hraček, které necháváme pejskovi v pokoji, doporučuji nechat i vodítko – ať ho pes pozná, než ho nasadíme na postroj.