"Věřím, že se zase vrátí..."

Před sedmi lety se tento pes objevil u mě doma. Stalo se to zcela náhodou: bývalý majitel ji chtěl usmrtit, protože psa nepotřebovala. A hned na ulici, když se o tom žena zmínila, vzal jsem jí vodítko a řekl: "Protože nepotřebuješ psa, nech mě, ať si ho vezmu sám."

Fotografický záběr: wikipet

Dárek jsem nedostal: pes chodil s bývalým majitelem jen na přísném obojku, byl v popelnici, měl spoustu doprovodných nemocí a byl strašně zanedbaný. Když jsem poprvé vzal Almu vodítko, začala mě tahat a trhat mi ruce. A první, co jsem udělal, bylo samozřejmě z hlediska kynologie úplně špatně. Pustil jsem ji z vodítka a řekl:

– Zajíčku, jestli chceš žít se mnou, žijme podle mých pravidel. Pokud odejdeš, tak odejdi. Pokud zůstaneš, zůstaň se mnou navždy.

Bylo cítit, že mi pes rozumí. A od toho dne bylo nereálné ztratit Almu, i kdybys chtěl: nešel jsem za ní, ale ona za mnou.

Fotografický záběr: wikipet

Měli jsme dlouhé období léčení a rekonvalescence. Bylo do ní investováno obrovské množství peněz, na procházce jsem ji podpíral šátkem, protože nemohla chodit.

V určitém okamžiku našeho společného života jsem si uvědomil, bez ohledu na to, jak to může znít, že v osobě Almy se mi vrátil můj první labrador.

Před Almou jsem měl dalšího labradora, kterého jsme si vzali z vesnice – z podobné životní situace, se stejnými nemocemi. A v jednu krásnou chvíli začala Alma dělat to, co by udělal ten pes. Takže věřím v reinkarnaci.

Také mám Smooth Foxteriéra, mou Crazy Empress, kterou šíleně miluji. Ale je těžké si představit ideálnějšího mazlíčka, než je Alma. S váhou více než 30 kg byla v posteli zcela neviditelná. A když se mi narodilo dítě, ukázala se z těch nejlepších stránek a stala se mou asistentkou a společnicí při výchově lidského mláděte. Když jsme si například přinesli naši novorozenou dceru domů a položili ji na postel, Alma byla v šoku: strčila dceru hluboko do postele a podívala se šílenýma očima: „Zbláznil ses – vaše dítě se chystá spadnout!“

Prožili jsme toho spolu hodně. Pracovali jsme na letišti, ale později se ukázalo, že pro Almu bylo těžké být pátracím psem, a tak mi dělala společnost. Když jsme pak spolupracovali s portálem WikiPet, Alma navštívila děti se speciálními potřebami a pomohla jim vidět světlé stránky života.

Fotografický záběr: wikipet

Alma potřebovala být neustále se mnou. Nejgeniálnější na tomto psovi bylo, že nezáleží na tom, kde a v kterou dobu to bylo, ale pokud je její muž poblíž, pak je doma. Kdekoli jsme byli! Jeli jsme veřejnou dopravou kamkoli do města a pes se cítil naprosto klidně.

Fotografický záběr: wikipet

Asi před měsícem se moje dcera probudila a řekla:

„Měl jsem sen, že Alma půjde za duhu.

V tu chvíli mi to samozřejmě nic neříkalo: no, snil jsem a snil. Přesně o týden později Alma onemocněla a vážně onemocněla. Ošetřili jsme ji, nakapali, krmili ji násilím... Tahal jsem do posledního, ale z nějakého důvodu jsem od prvního dne věděl, že je všechno zbytečné. Možná, že mé pokusy léčit ji byly něco jako sebeuspokojení. Pejsek prostě odešel a ona to udělala, jako všichni ostatní ve svém životě, velmi důstojně. A počtvrté se ji nepodařilo zachránit.

Alma zemřela v pátek a v sobotu šel její manžel na procházku a nevrátil se sám. V náručí měl kotě, které její manžel dostal z výtahové šachty. Je jasné, že jsme toto miminko nikomu nedali. Byla to boule s tekoucíma očima a obrovským množstvím blech. Karanténu jsem „obsluhovala“ od sousedů, kterým jsem moc vděčná – vždyť u nás bydlí starší kočka a přivést si hned kotě do domu by se rovnalo zabití naší kočky.

Kotě mě samozřejmě od té ztráty odvedlo: neustále se muselo léčit a starat se o něj. Jméno vymyslela dcera: řekla, že nová kočka se bude jmenovat Becky. Becky teď žije s námi.

Ale s Almou se neloučím. Věřím v stěhování duší. Čas pomine a znovu se setkáme.